Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Mon âme, bénis l'Eternel. Ô Eternel mon Dieu, tu es merveilleusement grand, tu es revêtu de majesté et de magnificence.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Il s'enveloppe de lumière comme d'un vêtement, il étend les cieux comme un voile.
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Il planchéie ses hautes chambres entre les eaux; il fait des grosses nuées son chariot, il se promène sur les ailes du vent.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Il fait des vents ses Anges, et du feu brûlant ses serviteurs.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Il a fondé la terre sur ses bases, tellement qu'elle ne sera point ébranlée à perpétuité.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Tu l'avais couverte de l'abîme comme d'un vêtement, les eaux se tenaient sur les montagnes.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
Elles s'enfuirent à ta menace, [et] se mirent promptement en fuite au son de ton tonnerre.
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Les montagnes s'élevèrent, et les vallées s'abaissèrent, au même lieu que tu leur avais établi.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Tu leur as mis une borne qu'elles ne passeront point, elles ne retourneront plus à couvrir la terre.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
C'est lui qui conduit les fontaines par les vallées, tellement qu'elles se promènent entre les monts.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Elles abreuvent toutes les bêtes des champs, les ânes sauvages en étanchent leur soif.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Les oiseaux des cieux se tiennent auprès d'elles, et font résonner leur voix d'entre la ramée.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Il abreuve les montagnes de ses chambres hautes; [et] la terre est rassasiée du fruit de tes œuvres.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Il fait germer le foin pour le bétail, et l'herbe pour le service de l'homme, faisant sortir le pain de la terre;
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
Et le vin qui réjouit le cœur de l'homme, qui fait reluire son visage avec l'huile, et qui soutient le cœur de l'homme avec le pain.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Les hauts arbres en sont rassasiés, [et] les cèdres du Liban, qu'il a plantés,
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Afin que les oiseaux y fassent leurs nids. Quant à la cigogne, les sapins [sont sa demeure].
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Les hautes montagnes sont pour les chamois [et] les rochers sont la retraite des lapins.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Il a fait la lune pour les saisons, et le soleil connaît son coucher.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Tu amènes les ténèbres, et la nuit vient, durant laquelle toutes les bêtes de la forêt trottent.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Les lionceaux rugissent après la proie, et pour demander au [Dieu] Fort leur pâture.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Le soleil se lève-t-il? ils se retirent et demeurent gisants en leurs tanières.
23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Alors l'homme sort à son ouvrage et à son travail, jusqu’au soir.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Ô Eternel, que tes œuvres sont en grand nombre! tu les as toutes faites avec sagesse; la terre est pleine de tes richesses.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Cette mer grande et spacieuse, où il y a sans nombre des animaux se mouvant, des petites bêtes avec des grandes!
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Là se promènent les navires, et ce Léviathan que tu as formé pour s'y ébattre.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Elles s'attendent toutes à toi, afin que tu leur donnes la pâture en leur temps.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Quand tu la leur donnes, elles la recueillent, et quand tu ouvres ta main, elles sont rassasiées de biens.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Caches-tu ta face? elles sont troublées; retires-tu leur souffle, elles défaillent, et retournent en leur poudre.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
[Mais si] tu renvoies ton Esprit, elles sont créées, et tu renouvelles la face de la terre.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Que la gloire de l'Eternel soit à toujours, que l'Eternel se réjouisse en ses œuvres!
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Il jette sa vue sur la terre, et elle en tremble; il touche les montagnes, et elles en fument.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Je chanterai à l'Eternel durant ma vie; je psalmodierai à mon Dieu pendant que j'existerai.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Ma méditation lui sera agréable; [et] je me réjouirai en l'Eternel.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Que les pécheurs soient consumés de dessus la terre, et qu'il n'y ait plus de méchants! Mon âme, bénis l'Eternel; louez l'Eternel.
