Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Mon âme, bénis Yahweh! Yahweh, mon Dieu, tu es infiniment grand, Tu es revêtu de majesté et de splendeur!
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Il s’enveloppe de lumière comme d’un manteau, il déploie les cieux comme une tente.
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Dans les eaux du ciel il bâtit sa demeure, des nuées il fait son char, il s’avance sur les ailes du vent,
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Des vents il fait ses messagers, des flammes de feu ses serviteurs.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Il a affermi la terre sur ses bases: elle est à jamais inébranlable.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Tu l’avais enveloppée de l’abîme comme d’un vêtement; les eaux recouvraient les montagnes.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
Elles s’enfuirent devant ta menace; au bruit de ton tonnerre, elles reculèrent épouvantées.
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Les montagnes surgirent, les vallées se creusèrent, au lieu que tu leur avais assigné.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Tu poses une limite que les eaux ne franchiront plus: elles ne reviendront plus couvrir la terre.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Il envoie les sources dans les vallées; elles s’écoulent entre les montagnes.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Elles abreuvent tous les animaux des champs, les onagres viennent y étancher leur soif.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Les oiseaux du ciel habitent sur leurs bords, et font résonner leur voix dans le feuillage.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
De sa haute demeure il arrose les montagnes; la terre se rassasie du fruit de tes œuvres.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Il fait croître l’herbe pour les troupeaux, et les plantes pour l’usage de l’homme; Il tire le pain du sein de la terre,
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
et le vin qui réjouit le cœur de l’homme; il lui donne l’huile qui brille sur sa face, et le pain qui affermit son cœur.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Les arbres de Yahweh sont pleins de sève, et les cèdres du Liban qu’il a plantés.
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
C’est là que les oiseaux font leurs nids, et la cigogne qui habite dans les cyprès.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Les montagnes élevées sont pour les chamois, les rochers sont l’abri des gerboises.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Il a fait la lune pour marquer les temps, et le soleil qui connaît l’heure de son coucher.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Il amène les ténèbres, et il est nuit; aussitôt se mettent en mouvement toutes les bêtes de la forêt.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Les lionceaux rugissent après la proie, et demandent à Dieu leur nourriture.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Le soleil se lève: ils se retirent, et se couchent dans leurs tanières.
23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
L’homme sort alors pour sa tâche, et pour son travail jusqu’au soir.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Que tes œuvres sont nombreuses, Yahweh! Tu les as toutes faites avec sagesse; La terre est remplie de tes biens.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Voici la mer, large et vaste: là fourmillent sans nombre des animaux petits et grands;
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
là se promènent les navires, et le léviathan que tu as formé pour se jouer dans les flots.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Tous attendent de toi que tu leur donnes la nourriture en son temps.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Tu la leur donnes, et ils la recueillent; Tu ouvres ta main, et ils se rassasient de tes biens.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Tu caches ta face: ils sont dans l’épouvante; tu leur retire le souffle: ils expirent, et retournent dans leur poussière.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Tu envoies ton souffle: ils sont créés, et tu renouvelles la face de la terre.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Que la gloire de Yahweh subsiste à jamais! Que Yahweh se réjouisse de ses œuvres!
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Il regarde la terre et elle tremble; il touche les montagnes, et elles fument.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Je veux chanter Yahweh tant que je vivrai, célébrer mon Dieu tant que j’existerai.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Puisse mon cantique lui être agréable! Moi, je mets ma joie en Yahweh.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Que les pécheurs disparaissent de la terre, et que les méchants ne soient plus! Mon âme, bénis Yahweh! Alleluia!
