Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Bless the LORD, O my soul. O LORD my God, Thou art very great; Thou art clothed with glory and majesty.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Who coverest Thyself with light as with a garment, who stretchest out the heavens like a curtain;
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Who layest the beams of Thine upper chambers in the waters, who makest the clouds Thy chariot, who walkest upon the wings of the wind;
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Who makest winds Thy messengers, the flaming fire Thy ministers.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Who didst establish the earth upon its foundations, that it should not be moved for ever and ever;
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Thou didst cover it with the deep as with a vesture; the waters stood above the mountains.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
At Thy rebuke they fled, at the voice of Thy thunder they hasted away —
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
The mountains rose, the valleys sank down — unto the place which Thou hadst founded for them;
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Thou didst set a bound which they should not pass over, that they might not return to cover the earth.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Who sendest forth springs into the valleys; they run between the mountains;
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
They give drink to every beast of the field, the wild asses quench their thirst.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Beside them dwell the fowl of the heaven, from among the branches they sing.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Who waterest the mountains from Thine upper chambers; the earth is full of the fruit of Thy works.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Who causeth the grass to spring up for the cattle, and herb for the service of man; to bring forth bread out of the earth,
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
And wine that maketh glad the heart of man, making the face brighter than oil, and bread that stayeth man's heart.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
The trees of the LORD have their fill, the cedars of Lebanon, which He hath planted;
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Wherein the birds make their nests; as for the stork, the fir-trees are her house.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
The high mountains are for the wild goats; the rocks are a refuge for the conies.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Who appointedst the moon for seasons; the sun knoweth his going down.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Thou makest darkness, and it is night, wherein all the beasts of the forest do creep forth.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
The young lions roar after their prey, and seek their food from God.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
The sun ariseth, they slink away, and couch in their dens.
23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Man goeth forth unto his work and to his labour until the evening.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
How manifold are Thy works, O LORD! In wisdom hast Thou made them all; the earth is full of Thy creatures.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Yonder sea, great and wide, therein are creeping things innumerable, living creatures, both small and great.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
There go the ships; there is leviathan, whom Thou hast formed to sport therein.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
All of them wait for Thee, that Thou mayest give them their food in due season.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Thou givest it unto them, they gather it; Thou openest Thy hand, they are satisfied with good.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Thou hidest Thy face, they vanish; Thou withdrawest their breath, they perish, and return to their dust.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Thou sendest forth Thy spirit, they are created; and Thou renewest the face of the earth.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
May the glory of the LORD endure for ever; let the LORD rejoice in His works!
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Who looketh on the earth, and it trembleth; He toucheth the mountains, and they smoke.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
I will sing unto the LORD as long as I live; I will sing praise to my God while I have any being.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Let my musing be sweet unto Him; as for me, I will rejoice in the LORD.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Let sinners cease out of the earth, and let the wicked be no more. Bless the LORD, O my soul. Hallelujah.
