Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Благославяй, душе моя, Господа. Господи Боже мой, Ти си твърде велик С блясък и величие си облечен,
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Ти, Който се обличаш със светлина като с дреха, И простираш небето като завеса;
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Който устрояваш високите Си обиталища над водите, Правиш облаците Своя колесница И вървиш с крилата на вятъра;
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Който правиш ангелите Си силни като ветровете. И слугите Си като огнения пламък;
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Който си положил земята на основата й, За да се не поклати за вечни времена.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Покрил си я с морето като с дреха; Водите застанаха над планините.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
От Твоето смъмряне те побягнаха, От гласа на гърма Ти се спуснаха на бяг
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Издигаха се планините, снишаваха се долините. На мястото, което беше определил за тях.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Положил си предел на водите, за да не могат да преминат, Нито да се върнат пак да покрият земята.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Ти си, Който изпращаш извори в доловете За да текат между планините.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Напояват всичките полски зверове; С тях дивите осли утоляват жаждата си:
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
При тях небесните птици обитават И пият между клончетата.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Ти си, Който поиш планините от високите Си обиталища, Тъй щото от плода на Твоите дела се насища земята;
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Правиш да никне трева за добитъка, И зеленчук за потреба на човека, За да изважда храна от земята,
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
И вино, което весели сърцето на човека, И прави да лъщи лицето му повече от дървено масло, И хляб, който уякчава сърцето на човека.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Великолепните дървета се наситиха, Ливанските кедри, които Господ е насадил,
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Гдето птиците си свиват гнезда, И елхите са жилище на щърка;
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Високите планини са на дивите кози, Канарите са прибежище на дивите зайци.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Той е определил луната, за да показва времената; Слънцето знае кога да залязва.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Спущаш тъмнина, и настава нощ, Когато всичките горски зверове се разхождат.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Лъвчетата реват за лов, И търсят от Бога храна.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Изгрее ли слънцето, те си отиват И лягат в рововете си.
23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Човек излиза на работата си И на труда си до вечерта.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Колко са многовидни Твоите дела, Господи! С мъдрост си направил всичките; Земята е пълна с твоите творения.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Ето голямото и пространно море, Гдето има безбройни пълзящи животни, Животни малки и големи.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Там плуват корабите; Там е и чудовището, което си създал да играе в него.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Всички тия от Тебе очакват Да им дадеш на време храната.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Каквото им даваш те го събират; Отваряш ръката Си, и те се насищат с блага,
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Скриеш ли лицето Си, те се смущават; Прибираш ли лъха им, те умират И връщат се в пръстта си.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Изпращаш ли Духа Си, те се създават; И подновяваш лицето на земята.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Нека трае до века славата Господна; Нека се радва в делата Си Господ,
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Който, кога гледа на земята, тя трепери, Кога се допира до планините, те димят.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Ще пея Господу докато съм жив; Ще славословя моя Бог докле съществувам.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Да Му бъде приятно моето размишление; Аз ще се веселя в Господа.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Нека се довършат грешните от земята, И нечестивите да ги няма вече. Благославяй, душе моя, Господа. Алилуя.
