Žalmy 103
1 Davidův. Dobrořeč duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho.
Av David. Lova Herren, mi sjæl, og alt som i meg er, love hans heilage hamn!
2 Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho,
Lova Herren, mi sjæl, og gløym ikkje alle hans velgjerningar!
3 Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé,
Han som tilgjev all di skuld, han som lækjer alle dine brester,
4 Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním,
han som løyser ditt liv frå gravi, han som kryner deg med nåde og miskunn,
5 Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá.
han som mettar din prydnad med godt, so du vert ung att som ørnen.
6 Činí, což spravedlivého jest, Hospodin, a soudy všechněm utištěným.
Herren gjer rettferdsverk og rett mot alle som er under trykk.
7 Známé učinil Mojžíšovi cesty své, synům Izraelským skutky své.
Han kunngjorde sine vegar for Moses, sine gjerningar for Israels born.
8 Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství.
Miskunnsam og nådig er Herren, langmodig og rik på miskunn.
9 Nebudeť ustavičně žehrati, ani na věky hněvu držeti.
Han trættar ikkje alltid og gøymer ikkje æveleg på vreide.
10 Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám.
Han gjer ikkje med oss etter våre synder og gjev oss ikkje lika for våre misgjerningar.
11 Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí, tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi, kteříž se ho bojí.
For so høg som himmelen er yver jordi, so er hans miskunn veldug yver deim som ottast honom.
12 A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše.
So langt som aust er frå vest, let han våre misgjerningar vera burte frå oss.
13 Jakož se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se ho bojí.
Som ein far miskunnar borni, so miskunnar Herren deim som ottast honom.
14 Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme.
For han veit kva slag skapning me er, han kjem i hug at me er dust.
15 Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete.
Eit menneskje, som gras er hans dagar, som blomen på marki, soleis blømer han.
16 Jakž vítr na něj povane, anť ho není, aniž ho již více pozná místo jeho.
Når vinden fer yver honom, er han ikkje meir, og staden hans veit ikkje meir av honom.
17 Milosrdenství pak Hospodinovo od věků až na věky nad těmi, kteříž se ho bojí, a spravedlnost jeho nad syny synů,
Men Herrens miskunn er frå æva og til æva yver deim som ottast honom, og hans rettferd er mot barneborn,
18 Kteříž ostříhají smlouvy jeho, a pamatují na přikázaní jeho, aby je činili.
mot deim som held hans pakt, og som kjem i hug hans fyresegner og liver etter deim.
19 Hospodin na nebesích utvrdil trůn svůj, a kralování jeho nade vším panuje.
Herren hev sett sin kongsstol i himmelen, og hans rike råder yver alle ting.
20 Dobrořečte Hospodinu andělé jeho, kteříž jste mocní v síle, a činíte slovo jeho, poslušní jsouc hlasu slova jeho.
Lova Herren, de hans englar, de velduge kjempor som set hans ord i verk, med di de lyder på røysti av hans ord!
21 Dobrořečte Hospodinu všickni zástupové jeho, služebníci jeho, kteříž činíte vůli jeho.
Lova Herren, alle hans herar, de hans tenarar som gjer hans vilje!
22 Dobrořečte Hospodinu všickni skutkové jeho, na všech místech panování jeho. Dobrořeč duše má Hospodinu.
Lova Herren alle hans verk på alle stader i hans rike! Lova Herren mi sjæl!
