Žalmy 103
1 Davidův. Dobrořeč duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho.
Von David. Lobe den HERRN, meine Seele,
2 Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho,
Lobe den HERRN, meine Seele, und vergiß nicht, was er dir Gutes getan!
3 Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé,
Der dir alle deine Schuld vergibt und alle deine Gebrechen heilt;
4 Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním,
der dein Leben erlöst vom Verderben, der dich krönt mit Gnade und Erbarmen;
5 Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá.
der dein Alter mit guten Gaben sättigt, daß, dem Adler gleich, sich erneut deine Jugend.
6 Činí, což spravedlivého jest, Hospodin, a soudy všechněm utištěným.
Gerechtigkeit übt der HERR, schafft allen Unterdrückten ihr Recht;
7 Známé učinil Mojžíšovi cesty své, synům Izraelským skutky své.
er hat Mose seine Wege kundgetan, den Kindern Israel seine Großtaten.
8 Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství.
Barmherzig und gnädig ist der HERR, voller Langmut und reich an Güte;
9 Nebudeť ustavičně žehrati, ani na věky hněvu držeti.
er wird nicht ewig hadern und den Zorn nicht immerdar festhalten;
10 Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám.
er handelt nicht mit uns nach unsern Sünden und vergilt uns nicht nach unsern Missetaten;
11 Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí, tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi, kteříž se ho bojí.
nein, so hoch der Himmel über der Erde ist, so groß ist seine Gnade über denen, die ihn fürchten;
12 A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše.
so fern der Sonnenaufgang ist vom Niedergang, läßt er unsre Verschuldungen fern von uns sein;
13 Jakož se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se ho bojí.
wie ein Vater sich über die Kinder erbarmt, so erbarmt der HERR sich derer, die ihn fürchten.
14 Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme.
Denn er weiß, welch ein Gebilde wir sind, er denkt daran, daß wir Staub sind.
15 Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete.
Der Mensch – dem Grase gleicht seine Lebenszeit, wie die Blume des Feldes, so blüht er:
16 Jakž vítr na něj povane, anť ho není, aniž ho již více pozná místo jeho.
wenn ein Windstoß über sie hinfährt, ist sie dahin, und ihr Standort weiß nichts mehr von ihr.
17 Milosrdenství pak Hospodinovo od věků až na věky nad těmi, kteříž se ho bojí, a spravedlnost jeho nad syny synů,
Doch die Gnade des HERRN erweist sich von Ewigkeit zu Ewigkeit an denen, die ihn fürchten, und seine Gerechtigkeit besteht für Kindeskinder
18 Kteříž ostříhají smlouvy jeho, a pamatují na přikázaní jeho, aby je činili.
bei denen, die seinen Bund bewahren und seiner Gebote gedenken, um sie auszuführen.
19 Hospodin na nebesích utvrdil trůn svůj, a kralování jeho nade vším panuje.
Der HERR hat seinen Thron im Himmel festgestellt, und seine Königsmacht umschließt das All.
20 Dobrořečte Hospodinu andělé jeho, kteříž jste mocní v síle, a činíte slovo jeho, poslušní jsouc hlasu slova jeho.
Lobet den HERRN, ihr seine Engel, ihr starken Helden, die ihr sein Wort vollführt, gehorsam der Stimme seines Gebots!
21 Dobrořečte Hospodinu všickni zástupové jeho, služebníci jeho, kteříž činíte vůli jeho.
Lobet den HERRN, alle seine Heerscharen, ihr seine Diener, Vollstrecker seines Willens!
22 Dobrořečte Hospodinu všickni skutkové jeho, na všech místech panování jeho. Dobrořeč duše má Hospodinu.
Lobet den HERRN, alle seine Werke an allen Orten seiner Herrschaft! Lobe den HERRN, meine Seele!
