Žalmy 103
1 Davidův. Dobrořeč duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho.
Ein Psalm Davids. Lobe den HERRN, meine Seele, und was in mir ist, seinen heiligen Namen!
2 Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho,
Lobe den HERRN, meine Seele, und vergiß nicht, was er dir Gutes getan hat:
3 Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé,
der dir alle deine Sünden vergibt und heilet alle deine Gebrechen,
4 Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním,
der dein Leben vom Verderben erlöst, der dich krönt mit Gnade und Barmherzigkeit,
5 Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá.
der deinen Mund fröhlich macht, und du wieder jung wirst wie ein Adler.
6 Činí, což spravedlivého jest, Hospodin, a soudy všechněm utištěným.
Der HERR schafft Gerechtigkeit und Gericht allen, die Unrecht leiden.
7 Známé učinil Mojžíšovi cesty své, synům Izraelským skutky své.
Er hat seine Wege Mose wissen lassen, die Kinder Israel sein Tun.
8 Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství.
Barmherzig und gnädig ist der HERR, geduldig und von großer Güte.
9 Nebudeť ustavičně žehrati, ani na věky hněvu držeti.
Er wird nicht immer hadern noch ewiglich Zorn halten.
10 Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám.
Er handelt nicht mit uns nach unsern Sünden und vergilt uns nicht nach unsrer Missetat.
11 Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí, tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi, kteříž se ho bojí.
Denn so hoch der Himmel über der Erde ist, läßt er seine Gnade walten über die, so ihn fürchten.
12 A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše.
So ferne der Morgen ist vom Abend, läßt er unsre Übertretungen von uns sein.
13 Jakož se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se ho bojí.
Wie sich ein Vater über Kinder erbarmt, so erbarmt sich der HERR über die, so ihn fürchten.
14 Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme.
Denn er kennt, was für ein Gemächte wir sind; er gedenkt daran, daß wir Staub sind.
15 Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete.
Ein Mensch ist in seinem Leben wie Gras, er blüht wie eine Blume auf dem Feld;
16 Jakž vítr na něj povane, anť ho není, aniž ho již více pozná místo jeho.
wenn der Wind darüber geht, so ist sie nimmer da, und ihre Stätte kennt sie nicht mehr.
17 Milosrdenství pak Hospodinovo od věků až na věky nad těmi, kteříž se ho bojí, a spravedlnost jeho nad syny synů,
Die Gnade aber des HERRN währet von Ewigkeit zu Ewigkeit über die, so ihn fürchten, und seine Gerechtigkeit auf Kindeskind
18 Kteříž ostříhají smlouvy jeho, a pamatují na přikázaní jeho, aby je činili.
bei denen, die seinen Bund halten und gedenken an seine Gebote, daß sie darnach tun.
19 Hospodin na nebesích utvrdil trůn svůj, a kralování jeho nade vším panuje.
Der HERR hat seinen Stuhl im Himmel bereitet, und sein Reich herrscht über alles.
20 Dobrořečte Hospodinu andělé jeho, kteříž jste mocní v síle, a činíte slovo jeho, poslušní jsouc hlasu slova jeho.
Lobet den HERRN, ihr seine Engel, ihr starken Helden, die ihr seine Befehle ausrichtet, daß man höre auf die Stimme seines Wortes!
21 Dobrořečte Hospodinu všickni zástupové jeho, služebníci jeho, kteříž činíte vůli jeho.
Lobet den HERRN, alle seine Heerscharen, seine Diener, die ihr seinen Willen tut!
22 Dobrořečte Hospodinu všickni skutkové jeho, na všech místech panování jeho. Dobrořeč duše má Hospodinu.
Lobet den HERRN, alle seine Werke, an allen Orten seiner Herrschaft! Lobe den HERRN, meine Seele!
