Žalmy 103
1 Davidův. Dobrořeč duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho.
Min Sjæl! lov Herren, og alt det, som i mig er, love hans hellige Navn.
2 Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho,
Min Sjæl! lov Herren og glem ikke alle hans Velgerninger,
3 Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé,
ham, som forlader dig alle dine Misgerninger; ham, som læger alle dine Sygdomme;
4 Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním,
ham, som genløser dit Liv fra Graven; ham, som kroner dig med Miskundhed og Barmhjertighed;
5 Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá.
ham, som mætter din Sjæl med det gode, at du bliver ung igen som Ørnen.
6 Činí, což spravedlivého jest, Hospodin, a soudy všechněm utištěným.
Herren øver Retfærdighed og Ret for alle fortrykte.
7 Známé učinil Mojžíšovi cesty své, synům Izraelským skutky své.
Han lod Mose vide sine Veje, Israels Børn sine Gerninger.
8 Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství.
Herren er barmhjertig og naadig, langmodig og af megen Miskundhed.
9 Nebudeť ustavičně žehrati, ani na věky hněvu držeti.
Han skal ikke bestandig gaa i Rette, ej heller beholde Vrede evindelig.
10 Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám.
Han har ikke gjort imod os efter vore Synder og ikke betalt os efter vore Misgerninger.
11 Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí, tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi, kteříž se ho bojí.
Thi saa høj Himmelen er over Jorden, har hans Miskundhed været mægtig over dem, som frygte ham.
12 A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše.
Saa langt som Østen er fra Vesten, har han ladet vore Overtrædelser være langt fra os.
13 Jakož se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se ho bojí.
Ligesom en Fader forbarmer sig over Børn, saa forbarmer Herren sig over dem, som frygte ham.
14 Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme.
Thi han kender vor Skabning, han kommer i Hu, at vi ere Støv.
15 Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete.
Et Menneskes Dage ere som Græs; som et Blomster paa Marken, saa blomstrer han.
16 Jakž vítr na něj povane, anť ho není, aniž ho již více pozná místo jeho.
Naar et Vejr farer over det, da er det ikke mere, og dets Sted kender det ikke længere.
17 Milosrdenství pak Hospodinovo od věků až na věky nad těmi, kteříž se ho bojí, a spravedlnost jeho nad syny synů,
Men Herrens Miskundhed er fra Evighed og indtil Evighed over dem, som frygte ham, og hans Retfærdighed med Børnebørn,
18 Kteříž ostříhají smlouvy jeho, a pamatují na přikázaní jeho, aby je činili.
med dem, som holde hans Pagt, og med dem, som komme hans Befalinger i Hu for at gøre derefter.
19 Hospodin na nebesích utvrdil trůn svůj, a kralování jeho nade vším panuje.
Herren har befæstet sin Trone i Himmelen, og hans Rige behersker alt.
20 Dobrořečte Hospodinu andělé jeho, kteříž jste mocní v síle, a činíte slovo jeho, poslušní jsouc hlasu slova jeho.
Lover Herren, I hans Engle! I vældige i Magt, som udrette hans Ord, idet I høre paa hans Ords Røst!
21 Dobrořečte Hospodinu všickni zástupové jeho, služebníci jeho, kteříž činíte vůli jeho.
Lover Herren, alle hans Hærskarer! I hans Tjenere, som gøre hans Villie!
22 Dobrořečte Hospodinu všickni skutkové jeho, na všech místech panování jeho. Dobrořeč duše má Hospodinu.
Lover Herren, I hans Gerninger alle til Hobe! i alle hans Herredømmes Steder: Min Sjæl, lov Herren!
