< Žalmy 102 >

1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Oración de alguien que está sufriendo y está cansado, encomendando sus problemas al el Señor. Por favor, Señor, ¡escucha mi oración! ¡Escucha mi clamor a ti pidiendo ayuda!
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
¡No escondas tu rostro de mí en mis horas de angustia! Vuélvete y escúchame, y responde rápido cuando llamo.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
¡Porque mi vida está desapareciendo como el humo; siento como si mi cuerpo estuviera en llamas!
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
¡Soy como la grama que se secó, y se marchitó, ya ni recuerdo cuándo debo comer!
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Mis gemidos me han revestido; mis huesos se dejan ver a través de mi piel.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Soy como un búho del desierto, como una pequeña lechuza entre las ruinas.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
No puedo conciliar el sueño. Soy como un pájaro solitario en la azotea.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Mis enemigos se mofan de mí. Se burlan y maldicen en mi nombre.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Las cenizas son mi comida; mis lágrimas gotean encima de mi bebida,
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
Por tu hostilidad y tu enojo, me recogiste y me volviste arrojar bien lejos.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Mi vida se desvanece lentamente como sombras nocturnas, me estoy marchitando como la grama.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Pero tú, Señor, reinarás para siempre, tu gloria perdurará por todas las generaciones.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Te levantarás y tendrás piedad de Jerusalén, porque es tiempo de que seas gentil con la ciudad, el tiempo ha llegado.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Porque las personas que te siguen aman sus piedras; ¡valoran incluso su polvo!
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Entonces las naciones te temerán, Señor; todos los reyes de la tierra se postrarán ante tu presencia.
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
Porque el Señor reconstruirá Jerusalén; y aparecerá con gloria.
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
Atenderá las oraciones de los desamparados; no ignorará sus pedidos.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Que esto sea recordado por las generaciones futuras, para que las personas que aún no han nacido alaben al Señor:
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Porque él mira desde los cielos, desde lo más alto de su lugar santo; él observa a la tierra desde su trono,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
para responder a los lamentos de los prisioneros, para liberar a los hijos de la muerte.
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
Y como resultadoj la maravillosa naturaleza del Señor será alabada en Jerusalén con alabanzas,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
cuando las personas de todos los reinos se reúnan para adorar al Señor.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Pero, en cuanto a mí, él me quitó la salud cuando era joven, acortando mi vida.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Clamé al Señor, “Mi Dios, ¡No me arrebates mi vida mientras aún soy joven! Tú eres el único que vive para siempre.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Hace mucho tiempo creaste la tierra; hiciste los cielos.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Y ellos llegarán a su fin, pero tú no. Todos ellos se desgastarán como la ropa, y tú los cambiarás y los tirarás.
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Pero tú eres el único que vive para siempre; tus años nunca llegarán a un fin.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Nuestros hijos vivirán contigo, y los hijos de nuestros hijos crecerán en tu presencia”.

< Žalmy 102 >