Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Gospode! èuj molitvu moju, i vika moja nek izaðe preda te.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Nemoj odvratiti lica svojega od mene; u dan kad sam u nevolji prigni k meni uho svoje, u dan kad te prizivam, pohitaj, usliši me.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Jer proðoše kao dim dani moji, kosti moje kao topionica ogorješe.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Pokošeno je kao trava i posahlo srce moje, da zaboravih jesti hljeb svoj.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Od uzdisanja mojega prionu kost moja za meso moje.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Postadoh kao gem u pustinji; ja sam kao sova na zidinama.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Ne spavam, i sjedim kao ptica bez druga na krovu.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Svaki dan ruže me neprijatelji moji, i koji su se pomamili na mene, mnom se uklinju.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Jedem pepeo kao hljeb, i piæe svoje rastvaram suzama
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
Od gnjeva tvojega i srdnje tvoje; jer podigavši me bacio si me.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Dani su moji kao sjen, koji prolazi, i ja kao trava osuših se.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
A ti, Gospode, ostaješ dovijeka, i spomen tvoj od koljena do koljena.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Ti æeš ustati, smilovaæeš se na Sion, jer je vrijeme smilovati se na nj, jer je došlo vrijeme;
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Jer slugama tvojim omilje i kamenje njegovo, i prah njegov žale.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Tada æe se neznabošci bojati imena Gospodnjega, i svi carevi zemaljski slave njegove;
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
Jer æe Gospod sazidati Sion, i javiti se u slavi svojoj;
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
Pogledaæe na molitvu onijeh koji nemaju pomoæi, i neæe se oglušiti molbe njihove.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Napisaæe se ovo potonjemu rodu, i narod nanovo stvoren hvaliæe Gospoda,
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Što je prinikao sa svete visine svoje, Gospod pogledao s neba na zemlju,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
Da èuje uzdisanje sužnjevo, i odriješi sinove smrtne;
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
Da bi kazivali na Sionu ime Gospodnje i hvalu njegovu u Jerusalimu,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
Kad se skupe narodi i carstva da služe Gospodu.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Strošio je na putu krjepost moju, skratio dane moje.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Rekoh: Bože moj! nemoj me uzeti u polovini dana mojih. Tvoje su godine od koljena do koljena.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Davno si postavio zemlju, i nebesa su djelo ruku tvojih.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
To æe proæi, a ti æeš ostati; sve æe to kao haljina ovetšati, kao haljinu promijeniæeš ih i promijeniæe se.
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Ali ti si taj isti i godine tvoje neæe isteæi.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Sinovi æe sluga tvojih živjeti, i sjeme æe se njihovo utvrditi pred licem tvojim.
