Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Oração do aflito, quando ele se viu desfalecido, e derramou sua súplica diante do SENHOR: Ó SENHOR, ouve minha oração; e que meu clamor chegue a ti.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Não escondas de mim o teu rosto no dia da minha angústia; inclina a mim teu ouvidos; no dia em que eu clamar, apressa-te para me responder.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Porque os meus dias têm se desfeito como fumaça; e meus ossos se têm se queimado como [n] um forno.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Meu coração, tal como a erva, está tão ferido e seco, que me esqueci de comer meu pão.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Por causa da voz do meu gemido, meus ossos têm se grudado à minha carne.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Estou semelhante a uma ave no deserto, estou como uma coruja num lugar desabitado.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Fico alerta e estou como um pardal solitário sobre o telhado.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Os meus inimigos me insultam o dia todo; os que me odeiam juram [maldições] contra mim.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Porque estou comendo cinza como [se fosse] pão, e misturo minha bebida com lágrimas,
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
Por causa de tua irritação e tua ira; porque tu me levantaste e me derrubaste.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Meus dias [têm sido] como a sombra, que declina; e eu estou secando como a erva.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Porém tu, SENHOR, permaneces para sempre; e tua lembrança [continua] geração após geração.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Tu te levantarás, e terás piedade de Sião; porque chegou o tempo determinado para se apiedar dela.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Pois os teus servos se agradam de suas pedras, e sentem compaixão do pó de suas [ruínas].
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Então as nações temerão o nome do SENHOR; e todos os reis da terra [temerão] a tua glória;
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
Quando o SENHOR edificar a Sião, [e] aparecer em sua glória;
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
E der atenção à oração do desamparado, e não desprezar sua oração.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Isto será escrito para a geração futura; e o povo que for criado louvará ao SENHOR;
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Porque ele olhará desde o alto de seu santuário; o SENHOR olhará desde os céus para a terra,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
Para ouvir o gemido dos prisioneiros; para soltar aos sentenciados à morte.
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
Para eles anunciarem o nome do SENHOR em Sião, e seu louvor em Jerusalém.
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
Quando os povos se reunirem, e os reinos, para servirem ao SENHOR.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Ele abateu minha força no caminho; abreviou os meus dias.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Eu dizia: Meu Deus, não me leves no meio dos meus dias; teus anos são [eternos], geração após geração.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Desde muito antes fundaste a terra; e os céus são obra de tuas mãos.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Eles se destruirão, porém tu permanecerás; e todos eles como vestimentas se envelhecerão; como roupas tu os mudarás, e serão mudados.
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Porém tu és o mesmo; e teus anos nunca se acabarão.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Os filhos de teus servos habitarão [seguros], e a semente deles será firmada perante ti.
