Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Senhor, ouve a minha oração, e chegue a ti o meu clamor.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Não escondas de mim o teu rosto no dia da minha angústia, inclina para mim os teus ouvidos; no dia em que eu clamar, ouve-me depressa.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Porque os meus dias se consomem como o fumo, e os meus ossos ardem como um lar.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
O meu coração está ferido e seco como a erva, pelo que me esqueço de comer o meu pão
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Por causa da voz do meu gemido os meus ossos se apegam à minha pele.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Sou semelhante ao pelicano no deserto: sou como um mocho nas solidões.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Vigio, sou como o pardal solitário no telhado.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Os meus inimigos me afrontam todo o dia: os que se enfurecem contra mim tem jurado.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Pois tenho comido cinza como pão, e misturado com lágrimas a minha bebida.
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
Por causa da tua ira e da tua indignação, pois tu me levantaste e me arremeçaste.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Os meus dias são como a sombra que declina, e como a erva me vou secando.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Mas tu, Senhor, permanecerás para sempre, e a tua memória de geração em geração.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Tu te levantarás e terás piedade de Sião; pois o tempo de te compadeceres dela, o tempo determinado, já chegou.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Porque os teus servos tem prazer nas suas pedras, e se compadecem do seu pó.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Então as nações temerão o nome do Senhor, e todos os reis da terra a tua glória.
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
Quando o Senhor edificar a Sião, aparecerá na sua glória.
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
Ele atenderá à oração do desamparado, e não desprezará a sua oração.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Isto se escreverá para a geração futura; e o povo que se criar louvará ao Senhor.
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Pois olhou desde o alto do seu santuário, desde os céus o Senhor contemplou a terra.
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
Para ouvir o gemido dos presos, para soltar os sentenciados à morte;
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
Para anunciarem o nome do Senhor em Sião, e o seu louvor em Jerusalém;
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
Quando os povos se ajuntarem, e os reinos, para servirem ao Senhor.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Abateu a minha força no caminho; abreviou os meus dias.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Dizia eu: Meu Deus, não me leves no meio dos meus dias, os teus anos são por todas as gerações.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Desde a antiguidade fundaste a terra: e os céus são obra das tuas mãos.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Eles perecerão, mas tu permanecerás: todos eles se envelhecerão como um vestido; como roupa os mudarás, e ficarão mudados.
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Porém tu és o mesmo, e os teus anos nunca terão fim.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Os filhos dos teus servos continuarão, e a sua semente ficará firmada perante ti.
