Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
En bønn av en elendig, når han vansmekter og utøser sin sorg for Herrens åsyn. Herre, hør min bønn og la mitt rop komme til dig!
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Skjul ikke ditt åsyn for mig på den dag jeg er i nød! Bøi ditt øre til mig! På den dag jeg roper, skynd dig å svare mig!
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
For mine dager er faret bort som en røk, og mine ben er forbrent som en brand.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Mitt hjerte er stukket som en urt og fortørket; for jeg har glemt å ete mitt brød.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
For mine lydelige sukks skyld henger mine ben ved mitt kjøtt.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Jeg ligner pelikanen i ørkenen, jeg er som uglen på øde steder.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Jeg våker og er blitt som en enslig fugl på taket.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Hele dagen spotter mine fiender mig; de som raser mot mig, sverger ved mig.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
For jeg eter aske som brød og blander min drikk med gråt
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
for din vredes og din harmes skyld; for du har løftet mig op og kastet mig bort.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Mine dager er som en hellende skygge, og selv visner jeg som en urt.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Men du, Herre, du troner til evig tid, og ditt minne varer fra slekt til slekt.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Du vil reise dig, du vil forbarme dig over Sion; for det er tiden til å være det nådig, timen er kommet.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
For dine tjenere elsker dets stener, og de ynkes over dets støv.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Og hedningene skal frykte Herrens navn, og alle jordens konger din herlighet.
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
For Herren har bygget Sion, han har åpenbaret sig i sin herlighet.
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
Han har vendt sig til de hjelpeløses bønn, og han har ikke foraktet deres bønn.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Dette skal bli opskrevet for den kommende slekt, og det folk som skal skapes, skal love Herren.
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
For han har sett ned fra sin hellige høide, Herren har fra himmelen skuet til jorden
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
for å høre den fangnes sukk, for å løse dødens barn,
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
forat de i Sion skal forkynne Herrens navn og hans pris i Jerusalem,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
når de samler sig, folkeslagene og rikene, for å tjene Herren.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Han har bøiet min kraft på veien, han har forkortet mine dager.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Jeg sier: Min Gud, ta mig ikke bort midt i mine dager! Dine år varer fra slekt til slekt.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Fordum grunnfestet du jorden, og himlene er dine henders gjerning.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
De skal forgå, men du blir stående; de skal alle eldes som et klæde, som et klædebon omskifter du dem, og de omskiftes,
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
men du er den samme, og dine år får ingen ende.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Dine tjeneres barn skal bo i ro, og deres avkom skal stå fast for ditt åsyn.
