Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Drottinn, heyrðu bæn mína! Hlustaðu á ákall mitt!
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Snúðu ekki baki við mér á ógæfutímum. Hneigðu eyra þitt að mér og svaraðu mér fljótt.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Ævi mín líður svo hratt, dagarnir fljúga hver af öðrum.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Heilsan er búin, hjartað er sjúkt – ég er eins og visið strá. Maturinn er bragðlaus, ég er hættur að finna bragð.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Ég er ekkert nema skinn og bein.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Ég er líkastur pelikan í eyðimörk eða uglu í húsarúst.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Ég ligg andvaka og styn eins og einmana fugl á þaki.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Óvinir mínir hæða mig og spotta dag eftir dag.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Fæða mín er aska, ekki brauð, og drykkur minn blandast tárum mínum.
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
Þú ert mér reiður Drottinn og hefur varpað mér burt frá þér.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Líf mitt líður burt eins og kvöldskuggi. Ég visna eins og gras
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
en þú Drottinn ríkir í dýrð þinni að eilífu. Þinn orðstír mun lifa frá kynslóð til kynslóðar.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Ég veit að þú munt koma og vægja Jerúsalem. – Gerðu það núna! – Efndu loforð þitt um hjálp.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Því að þjóð þín elskar hvern stein í múr hennar og jafnvel rykið á strætum hennar.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Þjóðirnar og konungar þeirra skjálfi fyrir Drottni og hans miklu dýrð,
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
því að Drottinn mun endurreisa Jerúsalem og birtast þar í dýrð!
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
Hann hlustar á bænir fátæklinganna, gefur gaum að beiðni þeirra.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Þetta hef ég skráð til þess að komandi kynslóðir lofi Drottin fyrir öll hans verk. Fólk sem enn hefur ekki séð dagsins ljós mun vegsama hann.
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Segið þeim að Drottinn leit niður frá musteri sínu á himnum.
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
Hann heyrði stunur þjóðar sinnar í ánauðinni – hún var dauðans matur – og hann frelsaði hana!
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
Þess vegna streyma þúsundir til musteris hans í Jerúsalem og lofa hann og vegsama um alla borgina.
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
Konungar jarðarinnar eru í þeim hópi.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Hann hefur tekið frá mér lífskraftinn og stytt ævi mína.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
En ég hrópaði til hans: „Þú, Guð sem lifir að eilífu, láttu mig ekki deyja fyrir aldur fram!
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Í upphafi lagðir þú undirstöður jarðarinnar og himnarnir eru verk handa þinna.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Þau munu hverfa en þú ert að eilífu. Þau fyrnast, líkt og slitin föt sem lögð eru til hliðar.
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
En þú ert hinn sami og ár þín taka aldrei enda.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
En afkomendur okkar munu lifa og þú munt varðveita þá, kynslóð fram af kynslóð.“
