Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Koute lapriyè mwen, O SENYÈ! Epi kite kri sekou mwen rive bò kote Ou.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Pa kache figi Ou sou mwen nan jou gwo twoub mwen an; Panche zòrèy Ou bò kote m. Nan jou ke m rele Ou a, reponn mwen vit.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Paske jou m yo te manje nèt nan lafimen, e zo m te chofe tankou yon chemine.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Kè m fin frape tankou zèb. Li fennen nèt. Anverite, mwen bliye manje pen mwen.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Akoz gwo bri kri mwen yo, zo m yo kole sou chè m.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Mwen sanble ak yon grangozye nan dezè. Mwen tankou yon frize nan gran savann.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Mwen kouche zye tou louvri. Mwen tankou yon zwazo izole sou twati kay la.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Lènmi m yo repwoche m tout lajounen. (Sila) ki moke m yo sèvi ak non mwen kon madichon.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Paske mwen te manje sann kon pen e mele bwason m ak dlo zye m,
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
akoz endiyasyon avèk kòlè Ou. Ou te leve m wo e te jete m lwen.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Jou m yo tankou yon lonbraj ki vin long. Mwen vin fennen tankou zèb.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Men Ou menm, O SENYÈ, Ou dire jis pou tout tan E non Ou jis a tout jenerasyon yo.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Ou va leve pou fè pitye sou Sion, paske se lè pou fè li gras. Lè apwente a fin rive l.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Anverite, sèvitè Ou yo twouve plezi nan wòch li yo. Yo plen tristès akoz pousyè li.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Pou sa, nasyon yo va krent non SENYÈ a, e tout wa latè yo va krent glwa Ou.
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
Paske se SENYÈ a ki te ranfòse Sion. Li te parèt nan glwa Li.
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
Li te prete atansyon a lapriyè malere yo, e pa t meprize priyè yo.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Sa va ekri pou jenerasyon k ap vini an. Pou yon pèp ki poko kreye kapab bay lwanj a SENYÈ a.
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Li te gade anba soti nan wotè sen Li an. Soti nan syèl la, SENYÈ a te veye sou latè,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
pou tande vwa plenyen a prizonye a, pou mete an libète (sila) ki te kondane a lanmò yo,
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
Pou lezòm ta kab pale sou non SENYÈ a nan Sion, e bay lwanj Li nan Jérusalem,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
pandan pèp yo rasanble ansanm ak wayòm yo, pou sèvi SENYÈ a.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Li fin febli fòs mwen nan chemen an. Li rakousi nonb de jou mwen yo.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Mwen te di: “O Bondye mwen an, pa rache m nan mitan jou mwen yo. Ane pa Ou yo dire pandan tout jenerasyon yo.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Depi tan ansyen yo, Ou te fonde latè, e syèl yo se zèv lamen Ou yo.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Malgre yo peri, Ou menm va rete toujou. Wi, tout bagay nan yo va vin epwize tankou yon vètman. Tankou rad, Ou va chanje yo, e yo va chanje.
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Men Ou menm, se menm jan an Ou ye. Ane pa Ou yo p ap janm fini.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Pitit a sèvitè Ou yo va kontinye, e desandan pa yo va etabli devan Ou.”
