Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Das Gebet eines Elenden, wenn er verzagt ist / und seine Klage vor Jahwe ergießt.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Jahwe, höre doch mein Gebet, / Laß meinen Notschrei zu dir dringen!
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Verbirg dein Antlitz nicht vor mir, / Wenn ich in Bedrängnis bin! / O neige dein Ohr zu mir, / Wenn ich zu dir rufe. / Erhöre mich eilend!
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Denn meine Tage sind wie ein Rauch vergangen, / Mein Gebein ist durchglüht wie ein Herd.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Mein Herz ist wie Gras, vom Glutwind getroffen: es ist verdorrt; / Denn ich habe sogar vergessen, mein Brot zu genießen.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Vor lautem Jammern / Klebt mein Gebein mir am Fleisch.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Ich gleiche dem Pelikan in der Wüste, / Ich bin wie ein Käuzlein in Trümmerstätten.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Nachts bin ich schlaflos wie ein Vogel, / Der einsam sitzt auf dem Dach.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Allzeit schmähen mich meine Feinde; / Die wider mich rasen, schwören bei mir.
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
Denn Asche hab ich als Brot gegessen / Und mein Getränk mit Tränen gemischt.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Dein Grimm und Zorn hat das bewirkt: / Du hast mich vom Boden gehoben, dann niedergeschleudert.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Meine Tage sind wie ein langer Schatten, / Und ich selbst verdorre wie Gras.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Du aber, Jahwe, wirst ewig thronen, / Dein Gedächtnis währt in allen Geschlechtern.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Du wirst dich erheben, dich Zions erbarmen. / Denn Zeit ist's, ihm Gnade zu schenken: die Stunde ist da.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Denn deine Knechte lieben seine Steine, / Und sein Schutt erfüllt sie mit Jammer.
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
Dann werden die Heiden Jahwes Namen fürchten / Und alle Könige der Erde deine Herrlichkeit,
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
Wenn Jahwe Zion hat neugebaut, / In seinem Glanze erschienen ist.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Er hat ja der Heimatlosen Gebet erhört / Und nicht verachtet ihr Flehen.
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Dies soll verzeichnet werden für spätre Geschlechter. / Ein Volk, das erst noch ins Dasein tritt, / Soll Jah lobpreisen.
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
Denn er hat herabgeschaut von seiner heiligen Höhe, / Jahwe hat vom Himmel zur Erde geblickt,
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
Um der Gefangnen Seufzen zu hören, / Die dem Tode Verfallnen freizumachen,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
Damit man in Zion von Jahwes Namen erzähle, / Von seinem Ruhm in Jerusalem,
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Wenn die Völker alle zusammenkommen / Und die Königreiche, um Jahwe zu dienen.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Auf dem Wege hat er meine Kraft gebrochen, / Er hat meine Tage verkürzt.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Nun ruf ich: "Mein Gott, raffe mich nicht weg / In der Hälfte meiner Tage!" / Deine Jahre währen ja / Bis in die fernsten Geschlechter.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Vorzeiten hast du die Erde gegründet, / Und die Himmel sind deiner Hände Werk.
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Sie werden vergehn, du aber bleibst. / Sie alle veralten wie ein Kleid. / Du wirst sie wechseln wie ein Gewand, / Und sie werden verschwinden.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Du aber bleibst immer derselbe, / Und deine Jahre werden nicht enden. Deiner Knechte Kinder werden in Ruhe wohnen, / Und ihre Nachkommen werden vor dir bestehn.
