Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
A Prayer of the afflicted, when he is overwhelmed, and poureth out his complaint before the LORD. Hear my prayer, O LORD, and let my cry come to thee.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Hide not thy face from me in the day [when] I am in trouble; incline thy ear to me: in the day [when] I call, answer me speedily.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
For my days are consumed like smoke, and my bones are burned as an hearth.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
My heart is smitten, and withered like grass; so that I forget to eat my bread.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
By reason of the voice of my groaning, my bones cleave to my skin.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
I am like a pelican of the wilderness: I am like an owl of the desert.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
I watch, and am as a sparrow alone upon the house top.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
My enemies reproach me all the day; [and] they that are enraged against me are sworn against me.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
For I have eaten ashes like bread, and mingled my drink with weeping,
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
Because of thy indignation and thy wrath: for thou hast lifted me up, and cast me down.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
My days [are] like a shadow that declineth; and I am withered like grass.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
But thou, O LORD, shalt endure for ever; and thy remembrance to all generations.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Thou shalt arise, [and] have mercy upon Zion: for the time to favor her, yes, the set time, is come.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
For thy servants take pleasure in her stones, and favor the dust thereof.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
So the heathen shall fear the name of the LORD: and all the kings of the earth thy glory.
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
When the LORD shall build up Zion, he will appear in his glory.
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
He will regard the prayer of the destitute, and not despise their prayer.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
This shall be written for the generation to come: and the people which shall be created shall praise the LORD.
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
For he hath looked down from the hight of his sanctuary; from heaven hath the LORD beheld the earth;
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
To hear the groaning of the prisoner; to loose those that are appointed to death;
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
To declare the name of the LORD in Zion, and his praise in Jerusalem;
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
When the people are assembled, and the kingdoms, to serve the LORD.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
He weakened my strength in the way; he shortened my days.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
I said, O my God, take me not away in the midst of my days: thy years [are] throughout all generations.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Of old hast thou laid the foundation of the earth: and the heavens [are] the work of thy hands.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
They shall perish, but thou wilt endure: yes, all of them shall grow old like a garment; as a vesture wilt thou change them, and they shall be changed:
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
But thou [art] the same, and thy years will have no end.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
The children of thy servants shall continue, and their seed shall be established before thee.
