Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
A Prayer for the Poor; when he is deeply afflicted, and pours out his supplication before the Lord. Hear my prayer, O Lord, and let my cry come to thee.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Turn not away thy face from me: in the day [when] I am afflicted, incline thine ear to me: in the day [when] I shall call upon thee, speedily hear me.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
For my days have vanished like smoke, and my bones have been parched like a stick.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
I am blighted like grass, and my heart is dried up; for I have forgotten to eat my bread.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
By reason of the voice of my groaning, my bone has cleaved to my flesh.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
I have become like a pelican of the wilderness;
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
I have become like an owl in a ruined house. I have watched, and am become as a sparrow dwelling alone on a roof.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
All the day long mine enemies have reproached me; and they that praised me have sworn against me.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
For I have eaten ashes as it were bread, and mingled my drink with weeping;
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
because of thine anger and thy wrath: for thou hast lifted me up, and dashed me down.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
My days have declined like a shadow; and I am withered like grass.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
But thou, Lord, endurest for ever, and thy memorial to generation and generation.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Thou shalt arise, and have mercy upon Sion: for [it is] time to have mercy upon her, for the set time is come.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
For thy servants have taken pleasure in her stones, and they shall pity her dust.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
So the nations shall fear thy name, O Lord, and all kings thy glory.
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
For the Lord shall build up Sion, and shall appear in his glory.
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
He has had regard to the prayer of the lowly, and has not despised their petition.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Let this be written for another generation; and the people that shall be created shall praise the Lord.
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
For he has looked out from the height of his sanctuary; the Lord looked upon the earth from heaven;
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
to hear the groaning of the fettered ones, to loosen the sons of the slain;
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
to proclaim the name of the Lord in Sion, and his praise in Jerusalem;
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
when the people are gathered together, and the kings, to serve the Lord.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
He answered him in the way of his strength: tell me the fewness of my days.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Take me not away in the midst of my days: thy years [are] through all generations.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
In the beginning thou, O Lord, didst lay the foundation of the earth; and the heavens are the works of thine hands.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
They shall perish, but thou remainest: and [they all] shall wax old as a garment; and as a vesture shalt thou fold them, and they shall be changed.
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
But thou art the same, and thy years shall not fail.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
The children of thy servants shall dwell [securely], and their seed shall prosper for ever.
