Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
A Prayer of the man who is in trouble, when he is overcome, and puts his grief before the Lord. Give ear to my prayer, O Lord, and let my cry come to you.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Let not your face be veiled from me in the day of my trouble; give ear to me, and let my cry be answered quickly.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
My days are wasted like smoke, and my bones are burned up as in a fire.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
My heart is broken; it has become dry and dead like grass, so that I give no thought to food.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Because of the voice of my sorrow, my flesh is wasted to the bone.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
I am like a bird living by itself in the waste places; like the night-bird in a waste of sand.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
I keep watch like a bird by itself on the house-top.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
My haters say evil of me all day; those who are violent against me make use of my name as a curse.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
I have had dust for bread and my drink has been mixed with weeping:
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
Because of your passion and your wrath, for I have been lifted up and then made low by you.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
My days are like a shade which is stretched out; I am dry like the grass.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
But you, O Lord, are eternal; and your name will never come to an end.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
You will again get up and have mercy on Zion: for the time has come for her to be comforted.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
For your servants take pleasure in her stones, looking with love on her dust.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
So the nations will give honour to the name of the Lord, and all the kings of the earth will be in fear of his glory:
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
When the Lord has put up the walls of Zion, and has been been in his glory;
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
When he has given ear to the prayer of the poor, and has not put his request on one side.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
This will be put in writing for the coming generation, and the people of the future will give praise to the Lord.
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
For from his holy place the Lord has seen, looking down on the earth from heaven;
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
Hearing the cry of the prisoner, making free those for whom death is ordered;
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
So that they may give out the name of the Lord in Zion, and his praise in Jerusalem;
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
When the peoples are come together, and the kingdoms, to give worship to the Lord.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
He has taken my strength from me in the way; he has made short my days.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
I will say, O my God, take me not away before my time; your years go on through all generations:
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
In the past you put the earth on its base, and the heavens are the work of your hands.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
They will come to an end, but you will still go on; they all will become old like a coat, and like a robe they will be changed:
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
But you are the unchanging One, and your years will have no end.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
The children of your servants will have a safe resting-place, and their seed will be ever before you.
