Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
[Mangdaeng a rhae vaengah BOEIPA mikhmuh ah a kohuetnah a hawk tih a thangthuinah] BOEIPA aw ka thangthuinah he ya lamtah ka pang ol loh nang taengla ham pha saeh.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Kai kah puencak tue vaengah na maelhmai te kai taeng lamkah thuh boeh. Kang khue tue vaengah kai taengla na hna han kaeng lamtah kai he koe n'doo lah.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Ka khohnin he hmaikhu bangla hmata tih ka rhuhrhong khaw hmaingen bangla tlum.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Ka lungbuei he baelhing bangla a haih tih a rhae sut dongah ka buh caak pataeng ka hnilh coeng.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Ka hueinah ol dongah ka pumsa tah ka rhuh dongla kap coeng.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Khosoek kah khosoek saelbu bangla ka lutlat sut tih, imrhong thathawt bangla ka om.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Ka hak ah khaw imphu kah aka pangoe vaa bangla ka om.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Ka thunkha loh hnin takuem kai m'veet uh tih kai aka yan rhoek loh kai ming neh a toemngam uh.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Hmaiphu te buh la ka caak tih ka tuiok khaw rhahnah neh ka thoek.
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
Kai nan ludoeng tangtae khaw na kosi, na thinhul neh kai nan voeih.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Ka khohnin he mueihlip bangla puh tih baelhing bangla ka rhae sut.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Tedae BOEIPA namah tah kumhal ah na ngol coeng tih namah poekkoepnah tah cadilcahma phoeikah cadilcahma duela om.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Na thoo vetih a tue bangla Zion na haidam bitni. Anih rhen hamla khoning a pha coeng dongah.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Na sal rhoek loh Zion kah lungto te a ngaingaih uh tih a laipi te khaw a rhen uh.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Te dongah BOEIPA namah ming te namtom rhoek loh, namah thangpomnah te diklai manghai boeih loh a rhih uh ni.
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
Zion te BOEIPA loh a thoh vetih a thangpomnah neh phoe ni.
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
Dueidah thahnoeng thangthuinah taengla mael vetih amih kah thangthuinah te sit mahpawh.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Hmailong kah cadilcahma ham khaw hekah he daek saeh lamtah a suen pilnam loh BOEIPA thangthen saeh.
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
A sang hmuencim lamkah a dan tih diklai te BOEIPA loh vaan lamkah a paelki.
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
Thongtla kah a kiinah hnatun ham, dueknah khuikah hlang rhoek te hlah ham,
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
BOEIPA ming te Zion ah, amah koehnah te khaw Jerusalem ah doek ham om ni.
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
BOEIPA taengah thothueng ham pilnam rhoek neh ram rhoek tah tun tingtun uh ni.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Ka thadueng he longpuei ah a khah tih, ka khohnin khaw a rhaem.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Te dongah, “Ka Pathen aw, kai kah ka khohnin he a boengli ah lo boel mai. Namah kah kum tah cadilcahma phoeikah cadilcahma due khaw a pha kanoek.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
A cuek vaengah diklai na suen tih vaan ke khaw namah kutngo ni.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Amih te milh uh cakhaw namah tah na nguel yoeyah. Te dongah amih te himbai bangla boeih hmawn uh vetih pueinak bangla na tho vaengah thovael uh van ni.
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Tedae namah tah amah la na om tih na kum khaw bawt pawh.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
Na sal rhoek kah a ca rhoek loh kho a sak uh vetih a tiingan loh namah mikhmuh ah pai ni,” ka ti.
