Žalmy 10
1 Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?
Ut quid, Domine, recessisti longe; despicis in opportunitatibus, in tribulatione?
2 Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.
Dum superbit impius, incenditur pauper: comprehenduntur in consiliis quibus cogitant.
3 Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.
Quoniam laudatur peccator in desideriis animæ suæ, et iniquus benedicitur.
4 Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.
Exacerbavit Dominum peccator: secundum multitudinem iræ suæ, non quæret.
5 Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká,
Non est Deus in conspectu ejus; inquinatæ sunt viæ illius in omni tempore. Auferuntur judicia tua a facie ejus; omnium inimicorum suorum dominabitur.
6 Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo ne bojím se zlého.
Dixit enim in corde suo: Non movebor a generatione in generationem, sine malo.
7 Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.
Cujus maledictione os plenum est, et amaritudine, et dolo; sub lingua ejus labor et dolor.
8 Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.
Sedet in insidiis cum divitibus in occultis, ut interficiat innocentem.
9 Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.
Oculi ejus in pauperem respiciunt; insidiatur in abscondito, quasi leo in spelunca sua. Insidiatur ut rapiat pauperem; rapere pauperem dum attrahit eum.
10 Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.
In laqueo suo humiliabit eum; inclinabit se, et cadet cum dominatus fuerit pauperum.
11 Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.
Dixit enim in corde suo: Oblitus est Deus; avertit faciem suam, ne videat in finem.
12 Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.
Exsurge, Domine Deus, exaltetur manus tua; ne obliviscaris pauperum.
13 Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?
Propter quid irritavit impius Deum? dixit enim in corde suo: Non requiret.
14 Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.
Vides, quoniam tu laborem et dolorem consideras, ut tradas eos in manus tuas. Tibi derelictus est pauper; orphano tu eris adjutor.
15 Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.
Contere brachium peccatoris et maligni; quæretur peccatum illius, et non invenietur.
16 Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.
Dominus regnabit in æternum, et in sæculum sæculi; peribitis, gentes, de terra illius.
17 Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,
Desiderium pauperum exaudivit Dominus; præparationem cordis eorum audivit auris tua:
18 Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.
judicare pupillo et humili, ut non apponat ultra magnificare se homo super terram.]
