Žalmy 10
1 Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?
Why stand you afar off, O Lord? [why] do you overlook [us] in times of need, in affliction?
2 Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.
While the ungodly one acts proudly, the poor is hotly pursued: [the wicked] are taken in the crafty counsels which they imagine.
3 Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.
Because the sinner praises himself for the desires of his heart; and the unjust one blesses himself.
4 Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.
The sinner has provoked the Lord: according to the abundance of his pride he will not seek after [him]: God is not before him.
5 Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká,
His ways are profane at all times; your judgments are removed from before him: he will gain the mastery over all his enemies.
6 Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo ne bojím se zlého.
For he has said in his heart, I shall not be moved, [continuing] without evil from generation to generation.
7 Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.
Whose mouth is full of cursing, and bitterness, and fraud: under his tongue are trouble and pain.
8 Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.
He lies in wait with rich [men] in secret places, in order to kill the innocent: his eyes are set against the poor.
9 Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.
He lies in wait in secret as a lion in his den: he lies in wait to ravish the poor, to ravish the poor when he draws him [after him]: he will bring him down in his snare.
10 Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.
He will bow down and fall when he has mastered the poor.
11 Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.
For he has said in his heart, God has forgotten: he has turned away his face so as never to look.
12 Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.
Arise, O Lord God; let your hand be lifted up: forget not the poor.
13 Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?
Therefore, has the wicked provoked God? for he has said in his heart, He will not require [it].
14 Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.
You see [it]; for you do observe trouble and wrath, to deliver them into your hands: the poor has been left to you; you were a helper to the orphan.
15 Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.
Break you the arm of the sinner and wicked man: his sin shall be sought for, and shall not be found.
16 Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.
The Lord shall reign for ever, even for ever and ever: you Gentiles shall perish out his land.
17 Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,
The Lord has heard the desire of the poor: your ear has inclined to the preparation of their heart;
18 Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.
to plead for the orphan and afflicted, that man may no more boast upon the earth.
