Žalmy 10
1 Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?
Why standest Thou afar off, O LORD? Why hidest Thou Thyself in times of trouble?
2 Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.
Through the pride of the wicked the poor is hotly pursued, they are taken in the devices that they have imagined.
3 Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.
For the wicked boasteth of his heart's desire, and the covetous vaunteth himself, though he contemn the LORD.
4 Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.
The wicked, in the pride of his countenance, saith: 'He will not require'; all his thoughts are: 'There is no God.'
5 Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká,
His ways prosper at all times; Thy judgments are far above out of his sight; as for all his adversaries, he puffeth at them.
6 Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo ne bojím se zlého.
He saith in his heart: 'I shall not be moved, I who to all generations shall not be in adversity.'
7 Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.
His mouth is full of cursing and deceit and oppression; under his tongue is mischief and iniquity.
8 Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.
He sitteth in the lurking-places of the villages; in secret places doth he slay the innocent; his eyes are on the watch for the helpless.
9 Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.
He lieth in wait in a secret place as a lion in his lair, he lieth in wait to catch the poor; he doth catch the poor, when he draweth him up in his net.
10 Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.
He croucheth, he boweth down, and the helpless fall into his mighty claws.
11 Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.
He hath said in his heart: 'God hath forgotten; He hideth His face; He will never see.'
12 Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.
Arise, O LORD; O God, lift up Thy hand; forget not the humble.
13 Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?
Wherefore doth the wicked contemn God, and say in his heart: 'Thou wilt not require'?
14 Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.
Thou hast seen; for Thou beholdest trouble and vexation, to requite them with Thy hand; unto Thee the helpless committeth himself; Thou hast been the helper of the fatherless.
15 Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.
Break Thou the arm of the wicked; and as for the evil man, search out his wickedness, till none be found.
16 Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.
The LORD is King for ever and ever; the nations are perished out of His land.
17 Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,
LORD, Thou hast heard the desire of the humble: Thou wilt direct their heart, Thou wilt cause Thine ear to attend;
18 Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.
To right the fatherless and the oppressed, that man who is of the earth may be terrible no more.
