Žalmy 10

1 Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?

LAMED Zašto, Jahve, stojiš daleko, zašto se skrivaš u dane tjeskobe?

2 Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.

Obijesni bezbožnik jadnika goni, u zamke ga hvata koje mu postavi.

3 Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.

Bezbožnik se pohlepom hvali, NUN lakomac psuje i Jahvu prezire.

4 Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.

Bezbožnik zbori u obijesti svojoj: “Ne, istrage nema! TÓa ni Boga nema!” I u tome sva mu je misao.

5 Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká,

Puti su mu svagda uspješni, na sudove tvoje on i ne misli, sve protivnike svoje prezire.

6 Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo ne bojím se zlého.

U srcu veli: “Neću posrnuti! Ni u kojem koljenu neću biti nesretan.”

7 Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.

PE Usta mu puna kletve, lukavstva i prijevare, pod jezikom njegovim muka i nesreća.

8 Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.

U zasjedi čuči pokraj ograda, potajno ubija nevina, AJIN očima siromaha vreba.

9 Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.

U zaklonu sjedi k'o lav u pećini, vreba da opljačka jadnika i da ga povuče u mrežu.

10 Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.

Pritajen čuči na zemlji, od nasilja mu siromasi padaju.

11 Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.

U srcu svome veli: “ZÓaboravi Gospod, odvrati lice i nikoga ne vidi!”

12 Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.

KOF Ustani, Gospode Bože, podigni ruku, ne zaboravi siromaha.

13 Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?

Zašto da bezbožnik prezire Boga, zašto da kaže u srcu: “Neće kazniti!”

14 Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.

REŠ Jer ti vidiš, gledaš jad i nevolju, u ruci je mjeriš. Siromah se tebi predaje, ubogu ti si pomoć!

15 Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.

ŠIN Pakosnu grešniku satri mišicu, kazni mu pakost da je više ne bude!

16 Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.

Jahve je kralj u vijeke vjekova, iz zemlje njegove nestat će pogana.

17 Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,

TAU Počuj, o Jahve, čežnju siromašnih, okrijepi im srce, uho prikloni:

18 Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.

da zaštitiš pravo ubogih i tlačenih, da straha više ne zadaje čovjek zemljanÄi.