Príslovia 1
1 Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
Salamana, Dāvida dēla, Israēla ķēniņa, sakāmie vārdi,
2 Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
Atzīt gudrību un mācību, un saprast prātīgu valodu,
3 K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
Pieņemties apdomībā, taisnībā, tiesā un skaidrībā,
4 Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
Ka tiem vēl nejēgām tiek samaņa, jauniem atzīšana un apdomīgs prāts.
5 Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
Kas gudrs, klausīs un pieaugs mācībā, un kas prātīgs, ņemsies labus padomus,
6 K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
Ka izprot sakāmus vārdus un mīklas, gudro valodas un viņu dziļos vārdus.
7 Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
Tā Kunga bijāšana ir atzīšanas iesākums; gudrību un mācību ģeķi nicina.
8 Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
Klausi, mans bērns, sava tēva pārmācībai un nepamet savas mātes mācību;
9 Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
Jo tas ir jauks krāšņums tavai galvai un zelta rota tavam kaklam.
10 Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
Mans bērns, kad grēcinieki tevi vilina, tad neklausi!
11 Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
Kad tie saka: „Nāc mums līdz, glūnēsim uz asinīm, glūnēsim uz nenoziedzīgo par nepatiesu!
Kā elle norīsim viņus dzīvus, un sirds skaidrus kā tādus, kas bedrē grimst. (Sheol h7585)
13 Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
Mēs atradīsim visādas dārgas mantas, pildīsim savus namus ar laupījumu.
14 Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
Tava daļa tev būs mūsu starpā, viens pats maks būs mums visiem.“
15 Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
Mans bērns, nestaigā vienā ceļā ar tiem; sargi savu kāju no viņu pēdām;
16 Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
Jo viņu kājas skrien uz ļaunu un steidzās asinis izliet.
17 Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
Bet lai arī tīklu izplāta visiem putniem priekš acīm; tas ir par velti!
18 Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
Tā arī viņi glūn uz savām pašu asinīm un glūn uz savu pašu dzīvību.
19 Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
Tā iet visiem, kas plēš netaisnu mantu; kam šī ir, tam tā paņem dzīvību.
20 Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
Dieva gudrība skaņi sauc uz lielceļiem, uz ielām tā paceļ savu balsi;
21 V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
Tā izsaucās, kur ļaužu vislielais troksnis; kur ieiet pilsētas vārtos, tā runā savu valodu:
22 Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
Cik ilgi, nejēgas, jūs mīlēsiet nejēdzību, un smējējiem gribēsies apsmiet, un ģeķi ienīdēs atzīšanu?
23 Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
Griežaties pie manas mācības! Redzi, es jums došu savu garu un jums darīšu zināmus savus vārdus.
24 Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
Tādēļ nu, ka es aicināju, un jūs liedzaties, ka savu roku izstiepju, un nav, kas uzklausa,
25 Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
Un jūs visu manu padomu atmetiet un manas pārmācības negribiet;
26 Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
Tādēļ arī es smiešos par jūsu postu, es smiešos, kad jums izbailes uzies,
27 Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
Kad pār jums izbailes nāks kā auka, un posts jums uzbruks kā vētra, kad briesmas un bailes jums uzies.
28 Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
Tad tie mani sauks, bet es neatbildēšu, tie mani meklēs agri, bet mani neatradīs,
29 Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
Tādēļ ka tie atzīšanu ienīdējuši un Tā Kunga bijāšanu nav pieņēmuši.
30 Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
Tiem negribējās mana padoma, tie ir nicinājuši visu manu pārmācīšanu;
31 Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
Tādēļ tie ēdīs no sava ceļa augļiem, un būs paēduši no saviem padomiem.
32 Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
Jo nesaprašu nomaldīšanās tos nokauj, un ģeķu pārdrošība tos nomaitā.
33 Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
Bet kas mani klausa, tas dzīvos droši, un savā mierā tas ļauna nebīsies.
