Príslovia 9
1 Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.
Wisdom hath builded her house, She hath hewn out her pillars — seven.
2 Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.
She hath slaughtered her slaughter, She hath mingled her wine, Yea, she hath arranged her table.
3 A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:
She hath sent forth her damsels, She crieth on the tops of the high places of the city:
4 Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:
'Who [is] simple? let him turn aside hither.' Whoso lacketh heart: she hath said to him,
5 Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.
'Come, eat of my bread, And drink of the wine I have mingled.
6 Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.
Forsake ye, the simple, and live, And be happy in the way of understanding.
7 Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.
The instructor of a scorner Is receiving for it — shame, And a reprover of the wicked — his blemish.
8 Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.
Reprove not a scorner, lest he hate thee, Give reproof to the wise, and he loveth thee.
9 Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.
Give to the wise, and he is wiser still, Make known to the righteous, And he increaseth learning.
10 Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.
The commencement of wisdom [is] the fear of Jehovah, And a knowledge of the Holy Ones [is] understanding.
11 Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.
For by me do thy days multiply, And added to thee are years of life.
12 Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.
If thou hast been wise, thou hast been wise for thyself, And thou hast scorned — thyself bearest [it].
13 Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.
A foolish woman [is] noisy, Simple, and hath not known what.
14 A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,
And she hath sat at the opening of her house, On a throne — the high places of the city,
15 Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:
To call to those passing by the way, Who are going straight [on] their paths.
16 Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:
'Who [is] simple? let him turn aside hither.' And whoso lacketh heart — she said to him,
17 Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.
'Stolen waters are sweet, And hidden bread is pleasant.'
