Príslovia 9
1 Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.
Wisdom hath built her house, she hath hewn out her seven pillars:
2 Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.
She hath killed her beasts; she hath mingled her wine; she hath also furnished her table.
3 A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:
She hath sent forth her maidens: she crieth upon the highest places of the city,
4 Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:
Whoever [is] simple, let him turn in hither: [as for] him that wanteth understanding, she saith to him,
5 Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.
Come, eat of my bread, and drink of the wine [which] I have mingled.
6 Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.
Forsake the foolish, and live; and go in the way of understanding.
7 Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.
He that reproveth a scorner, getteth to himself shame: and he that rebuketh a wicked [man getteth] himself a blot.
8 Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.
Reprove not a scorner, lest he shall hate thee: rebuke a wise man, and he will love thee.
9 Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.
Give [instruction] to a wise [man], and he will be yet wiser: teach a just [man], and he will increase in learning.
10 Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.
The fear of the LORD [is] the beginning of wisdom: and the knowledge of the holy [is] understanding.
11 Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.
For by me thy days shall be multiplied, and the years of thy life shall be increased.
12 Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.
If thou art wise, thou shalt be wise for thyself: but [if] thou scornest, thou alone shalt bear [it].
13 Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.
A foolish woman [is] clamorous: [she is] simple, and knoweth nothing.
14 A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,
For she sitteth at the door of her house, on a seat in the high places of the city,
15 Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:
To call passengers who go right on their ways:
16 Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:
Whoever [is] simple, let him turn in hither: and [as for] him that wanteth understanding, she saith to him,
17 Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.
Stolen waters are sweet, and bread [eaten] in secret is pleasant.
