Príslovia 8
1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
¿No clama la sabiduría, Y el entendimiento hace oír su voz?
2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
En las cimas de las alturas junto al camino, En las encrucijadas de los senderos, allí está ella.
3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
Junto a las puertas, en la entrada de la ciudad, En el acceso a las puertas, ella da voces:
4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
¡Oh hombres, a ustedes clamo! Mi voz se dirige a los hijos de los hombres.
5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
Oh simples, aprendan prudencia. Y ustedes, insensatos, dispongan su corazón.
6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
Escuchen, porque diré cosas excelentes, Y abriré mis labios para cosas rectas.
7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
Mi boca pronunciará verdad. La maldad es repugnancia para mis labios.
8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
Todas las palabras de mi boca son con justicia. En ellas nada hay torcido o perverso.
9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
Son claras para el que entiende Y rectas para los que hallan el conocimiento.
10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
Reciban mi enseñanza y no plata, Conocimiento, mejor que oro fino.
11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
Pues mejor es la sabiduría que las perlas. Nada de lo que desees podrá compararse con ella.
12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
Yo, la sabiduría, moro con la prudencia, Y descubro el conocimiento y la discreción.
13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
El temor a Yavé es aborrecer el mal. Aborrezco la soberbia, la arrogancia, el mal camino y la boca perversa.
14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
Mío es el consejo y la eficiente sabiduría. Mía es la inteligencia y mía la valentía.
15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
Por mí reinan los reyes, Y los magistrados administran justicia.
16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
Por mí gobiernan los príncipes Y los nobles que juzgan la tierra.
17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
Yo amo a los que me aman. Me hallan los que temprano me buscan.
18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
Las riquezas y la honra están conmigo, Riquezas y justicia perdurables.
19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
Mi fruto es mejor que el oro, Aun que el oro puro, Y mi ganancia mejor que la plata escogida.
20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
Yo ando por camino de justicia, Por los senderos de equidad,
21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
Para hacer que los que me aman obtengan su heredad. Y para que yo llene sus tesoros.
22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
Yavé me poseía en el principio, Ya de antiguo, antes de sus obras.
23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
Eternamente estaba establecida, Antes de haber tierra.
24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
Nací antes que existieran los océanos, Antes que existieran las fuentes de muchas aguas.
25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
Antes que las montañas fueran fundadas, Antes de las colinas, fui yo engendrada.
26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
Cuando Él no había hecho la tierra, ni los campos, Ni el primer polvo del mundo.
27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
Cuando estableció los cielos, allí estaba yo. Cuando trazó el horizonte sobre la superficie del océano,
28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
Cuando afirmó los cielos arriba, Cuando afirmó las fuentes del océano,
29 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
Cuando señaló al mar su estatuto, Para que las aguas no traspasaran su mandato, Cuando estableció los fundamentos de la tierra,
30 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
Yo estaba junto a Él como arquitecto. Diariamente era su deleite. Me regocijaba ante Él siempre.
31 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
Me regocijaba en su tierra habitada, Y tenía mi deleite con los hijos de los hombres.
32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
Ahora pues, hijos, escúchenme. Inmensamente felices los que guardan mis caminos.
33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
Atiendan la instrucción, sean sabios Y no la menosprecien.
34 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
¡Inmensamente feliz es el hombre que me escucha, Que vigila en mis portones cada día, Que espera en el umbral de mis entradas!
35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
Porque el que me halla, Halla la vida y alcanza el favor de Yavé.
36 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
Pero el que peca contra mí, defrauda su propia alma. Todos los que me aborrecen aman la muerte.
