Príslovia 8
1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
Não clama porventura a sabedoria, e a inteligência não dá a sua voz?
2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
No cume das alturas, junto ao caminho, nas encruzilhadas das veredas se põe.
3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
Da banda das portas da cidade, à entrada da cidade, e à entrada das portas está gritando.
4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
A vós, ó homens, clamo; e a minha voz se dirige aos filhos dos homens.
5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
Entendei, ó símplices, a prudência: e vós, loucos, entendei do coração.
6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
Ouvi, porque falarei coisas excelentes: os meus lábios se abrirão para a equidade.
7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
Porque a minha boca proferirá a verdade, e os meus lábios abominam a impiedade.
8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
Em justiça estão todas as palavras da minha boca: não há nelas nenhuma coisa tortuosa nem perversa.
9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
Todas elas são retas para o que bem as entende, e justas para os que acham o conhecimento.
10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
Aceitai a minha correção, e não a prata: e o conhecimento, mais do que o ouro fino escolhido.
11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
Porque melhor é a sabedoria do que os rubins; e tudo o que mais se deseja não se pode comparar com ela.
12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
Eu, a sabedoria, habito com a prudência, e acho a ciência dos conselhos.
13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
O temor do Senhor é aborrecer o mal: a soberba, e a arrogância, e o mau caminho, e a boca perversa, aborreço.
14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
Meu é o conselho e verdadeira sabedoria: eu sou o entendimento, minha é a fortaleza.
15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
Por mim reinam os reis e os príncipes ordenam justiça.
16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
Por mim dominam os dominadores, e príncipes, todos os juízes da terra.
17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
Eu amo aos que me amam, e os que de madrugada me buscam me acharão.
18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
Riquezas e honra estão comigo; como também opulência durável e justiça.
19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
Melhor é o meu fruto do que o fino ouro e do que o ouro refinado, e as minhas novidades do que a prata escolhida.
20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
Faço andar pelo caminho da justiça, no meio das veredas do juízo.
21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
Para que faça herdar bens permanentes aos que me amam, e eu encha os seus tesouros.
22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
O Senhor me possuiu no princípio de seus caminhos, desde então, e antes de suas obras.
23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
Desde a eternidade fui ungida, desde o princípio, antes do começo da terra.
24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
Quando ainda não havia abismos, fui gerada, quando ainda não havia fontes carregadas de águas.
25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
Antes que os montes se houvessem assentado, antes dos outeiros, eu era gerada.
26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
Ainda não tinha feito a terra, nem os campos, nem o princípio dos mais miúdos do mundo.
27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
Quando preparava os céus, ai estava eu, quando compassava ao redor a face do abismo,
28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
Quando afirmava as nuvens de cima, quando fortificava as fontes do abismo,
29 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
Quando punha ao mar o seu termo, para que as águas não trespassassem o seu mando, quando compunha os fundamentos da terra.
30 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
Então eu estava com ele por aluno: e eu era cada dia as suas delícias, folgando perante ele em todo o tempo;
31 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
Folgando no seu mundo habitável, e achando as minhas delícias com os filhos dos homens.
32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
Agora, pois, filhos, ouvi-me, porque bem-aventurados serão os que guardarem os meus caminhos.
33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
Ouvi a correção, e sede sábios, e não a rejeiteis.
34 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
Bem-aventurado o homem que me dá ouvidos, velando às minhas portas cada dia, esperando às hombreiras das minhas entradas.
35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
Porque o que me achar achará a vida, e alcançará favor do Senhor.
36 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
Mas o que pecar contra mim violentará a sua própria alma: todos os que me aborrecem amam a morte.
