Príslovia 8
1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
Høyr kor visdomsmøyi ropar, og vitet høgmælt talar!
2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
Uppe på haugar ved vegen, der stigarne møtest, stend ho,
3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
attmed portarne ut or byen, ved døra-inngangen ropar ho høgt:
4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
«Godtfolk, eg ropar på dykk, og til mannsborni ljomar mi røyst.
5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
Fåkunnige, lær dykk klokskap, og de dårar, vinn dykk vit!
6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
Høyr, eg talar gjæve ord, og ærlegt er det som lipporne segjer;
7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
ja, sanning talar min gom, og lipporne styggjest ved gudløysa.
8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
Alle ord i min munn er rette, det finst ikkje fult eller falskt i deim.
9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
Dei er alle sanne for den kloke og rette for deim som fann kunnskap.
10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
Tak då min age heller enn sylv og kunnskap framfyre utvalt gull!
11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
For visdom er betre enn perlor, og av alle skattar er ingen som denne.
12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
Eg, visdomen, skyner meg på klokskap, og vit på rådleggjing hev eg.
13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
Otte for Herren er hat til det vonde; stormod og storlæte, åtferd stygg, og ein munn full av fals eg hatar.
14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
Hjå meg er råd og dug, eg er vit, hjå meg er magt.
15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
Eg gjer at kongar råder, og at hovdingar dømer rett.
16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
Eg gjer at styrarar styrer og fyrstar - alle domarar på jordi.
17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
Eg elskar deim som meg elskar, og dei som leitar meg upp, skal meg finna.
18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
Rikdom og æra er hjå meg, gamalt gods og rettferd.
19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
Mi frukt er betre enn gull, ja skiraste gullet, og den vinning eg gjev, er betre enn utvalt sylv.
20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
Eg gjeng på rettferds veg, midt på rettvise-stigar,
21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
For eg vil gjeva gods åt deim som elskar meg og fylla deira forråd.
22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
Herren skapte meg til fyrste verket sitt, fordom fyrr han gjorde noko anna.
23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
Alt frå æva er eg innsett, frå upphavet, fyrr jordi vart til.
24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
Fyrr djupi var til, vart eg fødd, då det ei fanst kjeldor fulle med vatn,
25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
fyrr fjelli var søkkte ned, fyre haugar vart eg fødd,
26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
fyrr han skapte jord og mark og den fyrste moldklump i verdi.
27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
Då han laga himmelen, var eg der, då han slo kvelv yver djupet.
28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
Då han feste skyerne i det høge, då kjeldorne fossa fram or djupet,
29 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
då han sette grensa for havet, so vatnet ei gjekk lenger enn han baud, då han la grunnvollar for jordi,
30 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
då var eg verksmeister hjå han og var til hugnad for han dag etter dag, eg leika meg stødt for hans åsyn.
31 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
Eg leika på heile jordkringen hans og hadde min hugnad i manneborni.
32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
Og no, born, høyr på meg! Sæle er dei som held mine vegar.
33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
Høyr på tukt og vert vise, og slepp ho ikkje ifrå dykk!
34 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
Sæl den mann som høyrer på meg, so han dagstødt vaker ved dørerne mine og vaktar dørstokkarne mine.
35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
For den som finn meg, finn livet og fær velsigning frå Herren.
36 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
Men den som missar meg, skader seg sjølv, og alle som hatar meg, elskar dauden.»
