Príslovia 8
1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
Hør, visdommen roper, og forstanden lar sin røst høre.
2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
Oppe på hauger ved veien står hun, der hvor stiene møtes;
3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
ved siden av portene, ved byens utgang, i inngangen til portene roper hun høit:
4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
Til eder, I menn, roper jeg, og min røst lyder til menneskenes barn.
5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
Lær klokskap, I enfoldige, og lær forstand, I uforstandige!
6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
Hør! Om store ting taler jeg, og jeg oplater mine leber med rettvishet;
7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
min tunge taler sannhet, og ugudelighet er en vederstyggelighet for mine leber.
8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
Alle min munns ord er rette, det er intet falskt eller vrangt i dem.
9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
De er alle sammen likefremme for den forstandige og rette for dem som har funnet kunnskap.
10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
Ta imot min tilrettevisning istedenfor sølv, og ta imot kunnskap fremfor utsøkt gull!
11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
For visdom er bedre enn perler, og ingen skatt kan lignes med den.
12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
Jeg, visdommen, har klokskap i eie, og jeg forstår å finne kloke råd.
13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
Å frykte Herren er å hate ondt; stolthet og overmot, ond ferd og en falsk munn hater jeg.
14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
Mig tilhører råd og sann innsikt, jeg er forstand, mig hører styrke til.
15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
Ved mig regjerer kongene, og ved mig fastsetter fyrstene hvad rett er.
16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
Ved mig styrer herskerne og høvdingene, alle dommere på jorden.
17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
Jeg elsker dem som elsker mig, og de som søker mig, skal finne mig.
18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
Hos mig er rikdom og ære, gammelt arvegods og rettferdighet.
19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
Min frukt er bedre enn gull, ja det fineste gull, og den vinning jeg gir, er bedre enn utsøkt sølv.
20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
På rettferds vei vandrer jeg, midt på rettens stier;
21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
derfor gir jeg dem som elsker mig, sann rikdom til arv og fyller deres forrådskammere.
22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
Herren skapte mig som sitt første verk, før sine andre gjerninger, i fordums tid.
23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
Fra evighet er jeg blitt til, fra først av, før jorden var.
24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
Da avgrunnene ennu ikke var til, blev jeg født, da der ennu ikke fantes kilder fylt med vann.
25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
Før fjellene blev senket ned, før haugene blev til, blev jeg født,
26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
før han hadde skapt jord og mark og jorderikes første muldklump.
27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
Da han bygget himmelen, var jeg der, da han slo hvelving over avgrunnen.
28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
Da han festet skyene oventil, da han bandt avgrunnens kilder,
29 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
da han satte grense for havet, så vannene ikke går lenger enn han byder, da han la jordens grunnvoller -
30 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
da var jeg verksmester hos ham, og jeg var hans lyst dag efter dag, jeg lekte alltid for hans åsyn;
31 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
jeg lekte på hele hans vide jord, og min lyst hadde jeg i menneskenes barn.
32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
Og nu, barn, hør på mig! Salige er de som følger mine veier.
33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
Hør på min tilrettevisning og bli vise og forakt den ikke!
34 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
Salig er det menneske som hører på mig, så han våker ved mine dører dag efter dag og vokter mine dørstolper.
35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
For den som finner mig, finner livet og får nåde hos Herren.
36 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
Men den som ikke finner mig, skader sig selv; alle de som hater mig, elsker døden.
