Príslovia 8

1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?

La sapienza non grida ella? e l’intelligenza non fa ella udire la sua voce?

2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,

Ella sta in piè al sommo dei luoghi elevati, sulla strada, ai crocicchi;

3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:

grida presso le porte, all’ingresso della città, nei viali che menano alle porte:

4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.

“Chiamo voi, o uomini principali, e la mia voce si rivolge ai figli del popolo.

5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.

Imparate, o semplici, l’accorgimento, e voi, stolti, diventate intelligenti di cuore!

6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.

Ascoltate, perché dirò cose eccellenti, e le mie labbra s’apriranno a insegnar cose rette.

7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.

Poiché la mia bocca esprime il vero, e le mie labbra abominano l’empietà.

8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.

Tutte le parole della mia bocca son conformi a giustizia, non v’è nulla di torto o di perverso in esse.

9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.

Son tutte piane per l’uomo intelligente, e rette per quelli che han trovato la scienza.

10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.

Ricevete la mia istruzione anziché l’argento, e la scienza anziché l’oro scelto;

11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.

poiché la sapienza val più delle perle, e tutti gli oggetti preziosi non la equivalgono.

12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.

Io, la sapienza, sto con l’accorgimento, e trovo la scienza della riflessione.

13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.

Il timore dell’Eterno è odiare il male; io odio la superbia, l’arroganza, la via del male e la bocca perversa.

14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.

A me appartiene il consiglio e il buon successo; io sono l’intelligenza, a me appartiene la forza.

15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.

Per mio mezzo regnano i re, e i principi decretano ciò ch’è giusto.

16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.

Per mio mezzo governano i capi, i nobili, tutti i giudici della terra.

17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.

Io amo quelli che m’amano, e quelli che mi cercano mi trovano.

18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.

Con me sono ricchezze e gloria, i beni permanenti e la giustizia.

19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.

Il mio frutto e migliore dell’oro fino, e il mio prodotto val più che argento eletto.

20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,

Io cammino per la via della giustizia, per i sentieri dell’equità,

21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.

per far eredi di beni reali quelli che m’amano, e per riempire i loro tesori.

22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.

L’Eterno mi formò al principio de’ suoi atti, prima di fare alcuna delle opere sue, ab antico.

23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.

Fui stabilita ab eterno, dal principio, prima che la terra fosse.

24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.

Fui generata quando non c’erano ancora abissi, quando ancora non c’erano sorgenti rigurgitanti d’acqua.

25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;

Fui generata prima che i monti fossero fondati, prima ch’esistessero le colline,

26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.

quand’egli ancora non avea fatto né la terra né i campi né le prime zolle della terra coltivabile.

27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;

Quand’egli disponeva i cieli io ero là; quando tracciava un circolo sulla superficie dell’abisso,

28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;

quando condensava le nuvole in alto, quando rafforzava le fonti dell’abisso,

29 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:

quando assegnava al mare il suo limite perché le acque non oltrepassassero il suo cenno, quando poneva i fondamenti della terra,

30 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;

io ero presso di lui come un artefice, ero del continuo esuberante di gioia, mi rallegravo in ogni tempo nel suo cospetto;

31 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.

mi rallegravo nella parte abitabile della sua terra, e trovavo la mia gioia tra i figliuoli degli uomini.

32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.

Ed ora, figliuoli, ascoltatemi; beati quelli che osservano le mie vie!

33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.

Ascoltate l’istruzione, siate savi, e non la rigettate!

34 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.

Beato l’uomo che m’ascolta, che veglia ogni giorno alle mie porte, che vigila alla soglia della mia casa!

35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.

Poiché chi mi trova trova la vita, e ottiene favore dall’Eterno.

36 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.

Ma chi pecca contro di me, fa torto all’anima sua; tutti quelli che m’odiano, amano la morte”.