Príslovia 8
1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
Mon ikke Visdommen raaber, og Forstanden opløfter sin Røst?
2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
Paa Toppen af Højene ved Vejen, midt paa Stierne staar den;
3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
ved Siden af Portene, ved Udgangen af Staden, ved Indgangen til Portene raaber den:
4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
Til eder, I Mænd, vil jeg raabe, og min Røst lyde til Menneskens Børn.
5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
I uvidende! fatter Vid; og I Daarer! fatter Forstand.
6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
Hører, thi jeg vil tale fyrstelige Ting og aabne mine Læber med Retvished.
7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
Thi min Gane taler Sandhed, og Ugudelighed er en Vederstyggelighed for mine Læber.
8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
I Retfærdighed ere alle min Munds Ord; der er intet fordrejet eller forvendt i dem.
9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
De ere alle rette for den forstandige og ligefremme for dem, som finde Kundskab.
10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
Tager imod min Undervisning og ikke imod Sølv og imod Kundskab fremfor udsøgt Guld.
11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
Thi Visdom er bedre end Perler, og alle de Ting, man har Lyst til, kunne ikke lignes ved den.
12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
Jeg, Visdommen, jeg har taget Bolig i Vidskab og besidder Kundskab om kløgtige Raad.
13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
Herrens Frygt er at hade ondt; Hoffærdighed og Hovmodighed og Ondskabs Vej og den Mund, som taler forvendte Ting, hader jeg.
14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
Raad og hvad der har Bestand, hører mig til; jeg er Forstand, mig hører Styrke til.
15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
Ved mig regere Konger, og ved mig beskikke Fyrster Ret.
16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
Ved mig herske Herskere og Høvdinger, alle Dommere paa Jorden.
17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
Jeg elsker dem, som elske mig, og de, som søge mig, skulle finde mig.
18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
Rigdom og Ære er hos mig, varigt Gods og Retfærdighed.
19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
Min Frugt er bedre end Guld og ædelt Malm, og at vinde mig er bedre end udsøgt Sølv.
20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
Jeg vandrer paa Retfærdigheds Vej, midt paa Rettens Stier,
21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
til at lade dem, som elske mig, arve varigt godt og til at fylde deres Forraadskamre.
22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
Herren ejede mig som sin Vejs Begyndelse, forud for sine Gerninger, fra fordums Tid.
23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
Fra Evighed er jeg indsat, fra det første af, før Jorden var.
24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
Da Afgrundene endnu ikke vare, er jeg født, da Kilderne, som have meget Vand, ikke vare til.
25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
Før Bjergene bleve nedsænkede, før Højene bleve til, er jeg født.
26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
Han havde endnu ikke skabt Jorden eller Markerne eller det første af Jordens Støv.
27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
Der han beredte Himlene, da var jeg der, der han slog en Kreds oven over Afgrunden;
28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
der han befæstede Skyerne heroventil, der Afgrundens Kilder fik deres faste Sted;
29 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
der han satte Havet dets Grænse, at Vandene ikke skulde overtræde hans Befaling, der han lagde Jordens Grundvold:
30 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
Da var jeg hos ham som Kunstnerinde, og jeg var hans Lyst Dag for Dag, og jeg legede for hans Ansigt alle Tider;
31 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
jeg legede i Verden paa hans Jord, og min Lyst var hos Menneskens Børn.
32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
Og nu, Børn, hører mig! og salige ere de, som tage Vare paa mine Veje.
33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
Hører Undervisning og bliver vise, og lader den ikke fare!
34 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
Saligt er det Menneske, som hører mig, saa at han dagligt vaager ved mine Døre og tager Vare paa mine Dørstolper.
35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
Thi hvo mig finder, han finder Livet og faar Velbehag hos Herren.
36 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
Men hvo, som synder imod mig, skader sin Sjæl; alle, som mig hade, elske Døden.
