Príslovia 8
1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
Не вика ли мъдростта? И разум не издава ли гласа си?
2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
Тя стои по високите места край пътя, На кръстопътя;
3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
Възгласява на портите, при входа на града, При входа на вратите:
4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
Към вас, човеци, викам, И гласът ми е към човешките чада.
5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
Вие, глупави, разберете благоразумие, И вие, безумни, придобивайте разумно сърце
6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
Послушайте, защото ще говоря хубави неща. И ще отворя устните си да произнеса правото.
7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
Защото езикът ми ще изговори истина. И нечестието е мерзост за устните ми.
8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
Всичките думи на устата ми са справедливи, Няма в тях нищо лъжливо или опако.
9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
Те всички са ясни за разумния човек, И прави за тия, които намират знание.
10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
Приемете поуката ми, а не сребро, И по-добре знание, нежели избрано злато.
11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
Защото мъдростта е по-добра от скъпоценни камъни, И всичко желателно не се сравнява с нея.
12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
Аз, мъдростта, обитавам с благоразумието, И издирвам знание на умни мисли.
13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
Страх от Господа е да се мрази злото. Аз мразя гордост и високоумие, Лош път и опаки уста.
14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
У мене е съветът и здравомислието; Аз съм разум; у мен е силата.
15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
Чрез мене царете царуват И началниците узаконяват правда.
16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
Чрез мене князете началствуват, Тоже и големците и всичките земни съдии.
17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
Аз любя ония, които ме любят, И ония, които ме търсят ревностно, ще ме намерят.
18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
Богатството и славата са с мене; Да! трайният имот и правдата.
19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
Плодовете ми са по-добри от злато, даже от най-чисто злато, И приходът от мене от избрано сребро.
20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
Ходя по пътя на правдата. Всред пътеките на правосъдието,
21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
За да направя да наследят имот тия, които ме любят, И за да напълня съкровищницата им.
22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
Господ ме създаде като начало на пътя Си, Като първо от древните Си дела.
23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
От вечността бях създадена от начало, Преди създаването на земята.
24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
Родих се, когато нямаше бездните, Когато нямаше извори изобилващи с вода.
25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
Преди да се поставят планините, Преди хълмовете аз бях родена,
26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
Докато Господ още беше направил земята, нито полетата, Нито първите буци пръст на света.
27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
Когато приготовляваше небето, аз бях там, когато разпростираше свод над лицето на бездната.
28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
Когато закрепваше облаците горе, Когато усилваше изворите на бездната,
29 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
Когато налагаше закона Си на морето, Щото водите да не престъпват повелението Му, Когато нареждаше основите на земята.
30 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
Тогава аз бях при Него, като майсторски работник, И всеки ден се наслаждавах, Веселях се винаги пред Него.
31 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
Веселях се на обитаемата Му земя; И наслаждението ми бе с човешките чада.
32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
Сега, прочее, послушайте ме, о, чада, Защото блажени са ония, които пазят моите пътища.
33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
Послушайте поука, Не я отхвърляйте и станете мъдри.
34 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
Блажен тоя човек, който ме слуша, Като бди всеки ден при моите порти, И чака при сълбовете на вратата ми,
35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
Защото който ме намери намира живот, И придобива благоволение от Господа;
36 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
А който ме пропуска онеправдава своята си душа; Всички, които мразят мене, обичат смъртта.
