Príslovia 6
1 Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
O anake, ie nampipok’ antoke am’ondatio, lehe nañoho-pitàñe hitsoake ty ambahiny,
2 Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
ie finandri’ ty entan-tsoñi’o, vinandibandi’ ty fireham-bava’o,
3 Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
Ano zao, ty anake toke: Mivotsora, ie fa nihotrak’ am-pità’ ondatio: akia, mireha ama’e, imaneo halaly indatiy!
4 Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
Ampifoneño roro o maso’oo, tsy hidrodreke o vohomaso’oo.
5 Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
Mibolitira hoe hirañe an-tañañe, naho hoe kibo am-pitàm-pikehe.
6 Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
Akia mb’ami’ty vitike, ry tembo, haraharao o sata’eo vaho mahihira!
7 Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
Ie tsy amam-pifehe, tsy amam-pisary, tsy amam-pandily,
8 Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
fe kotepè’e ami’ty asara ty hane’e, vaho atonto’e am-pitatahañe o lintse’eo.
9 Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
Pak’ ombia irehe te mbe hitozoke, ty mpitsorotake tia? Ombia t’ie hitroatse amy firoroa’o?
10 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
Mikonkòñe kedeke, miroro tsi-ampe, mifehefare hitofa’o heike:
11 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
le hiambotraha’ ty hararahañe hoe malaso, vaho ty hapoiañe hoe lahifihaty.
12 Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
Ty lahi-tembo naho i lahiaga: i mpañariok’ am-bava vìlañey,
13 Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
ami’ty maso mipie, an-tomboke mitsao tane, an-drambo-taña manondrotondro,
14 Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
ie am-pikitrohan-draty an-tro’e nainai’e, ro mbore mikilily, mitolom-pamitse fifalaiñañe;
15 A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
Aa le, hiambotraha’ ty hankàñe ami’ty manao zao le ho demoke tsy lefe jangañeñe.
16 Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
Eneñe ty raha heje’ Iehovà, Eka, fito ro tiva ama’e:
17 Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
ty fihaino mievoñevoñe, ty fameleke mandañitse, ty fitàñe mampiori-dio-maly,
18 Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
ty troke mikitro-karatiañe, ty fandia mifajifajy mb’an-katsivokarañe,
19 Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
ty mpitalily vilañe, mikofòke lañitse, naho ty mampiboele fifankalaiñañe an-drolongo’e.
20 Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
O anake, ambeno ty lilin-drae’o, vaho ko apo’o ty fañòhan-drene’o.
21 Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
Ifeheo an-tro’o ao nainai’e; rohizo am-bozo’o eo.
22 Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
Hiaoloa’e te mijelanjelañe, ie màndre, hambena’e; tsekake le ivesovesoa’e.
23 (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
Toe failo o lilio, naho hazavàñe t’i Hake, vaho lalan-kaveloñe o endake fanoroañeo.
24 Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
Hikalañe azo tsy homb’ amy tsimirirañey, ami’ty lela-malama’ i karapiloy.
25 Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
Ko irie’o an-troke ty hamontramontra’e, asoao tsy ho tsepahe’ ty vohomaso’e.
26 Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
Vonga-mofo ty tamben-tsimirirañe, fa naho vali’ ondaty, le i fiaiñe sarotsey ty itsindroha’e.
27 Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
Naho otroñe’ ondaty añ’araña’e ao ty afo, tsy hirehetse hao ty saro’e?
28 Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
Mete lia’ondaty hao ty vae mirekake, tsy hahamae’ o fandia’eo?
29 Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
Izay ty fifandian-tihy ami’ty vali’ ondaty: tsy mete tsy liloveñe ty mitsapa aze.
30 Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
Tsy injè’ ondatio ty mpampikametse te mikizo hampahaeneñe ty fiai’e saliko,
31 Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
fa ndra ie, naho tsepake, ro hañavake im-pito, fonga hondroha’e ze vara añ’akiba’e ao.
32 Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
Akore ty hagegea’ ty mañarapilo an-drakemba: fa sata’ ty handrotsa-batañe.
33 Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
Vono-troboke naho hasalarañe ty ho zoe’e, vaho tsy ho faopaoheñe ka i inje’ey.
34 Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
Mampiforoforo ondaty ty famarahiañe, tsy hapo’e amy andro hamalea’e fatey.
35 Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.
Tsy handrambesa’e ondroke, tsy mahatèke aze t’ie ampitoboroñan-dravoravo.
