< Príslovia 5 >

1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
Hijo mío, está atento a mi sabiduría, y a mi inteligencia inclina tu oído;
2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
para que guardes consejo, y tus labios conserven la ciencia.
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
Porque los labios de la mujer extraña destilan miel, y su paladar es más blando que el aceite;
4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
mas su fin es amargo como el ajenjo, agudo como cuchillo de dos filos.
5 Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)
Sus pies descienden a la muerte; sus pasos sustentan el sepulcro; (Sheol h7585)
6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
si no pesares el camino de vida, sus caminos son inestables; no los conocerás.
7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
Ahora pues, hijos, oídme, y no os apartéis de las razones de mi boca.
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Aleja de ella tu camino, y no te acerques a la puerta de su casa;
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
para que no des a los extraños tu honor, y tus años al cruel;
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
para que no se harten los extraños de tu fuerza, y tus trabajos estén en casa del extraño;
11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
y gimas en tus postrimerías, cuando se consumiere tu carne y tu cuerpo,
12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
y digas: ¡Cómo aborrecí el castigo, y mi corazón menospreció la reprensión;
13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
y no oí la voz de los que me castigaban; y a los que me enseñaban no incliné mi oído!
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
Casi en todo mal he estado, en medio de la sociedad y de la congregación.
15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Bebe el agua de tu propia cisterna, y las corrientes de tu propio pozo.
16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
Rebosan por de fuera tus fuentes, en las plazas los ríos de tus aguas.
17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
Sean para ti solo, y no para los extraños contigo.
18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Será bendito tu manantial; y alégrate de la mujer de tu juventud.
19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
Como cierva de amores y graciosa gacela, sus pechos te satisfagan en todo tiempo; y en su amor andarás ciego de continuo, sin fijar tus ojos en nadie más.
20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
¿Y por qué, hijo mío, andarás ciego con la ajena, y abrazarás el seno de la extraña?
21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
Pues que los caminos del hombre están ante los ojos del SEÑOR, ¡y él pesa todas sus veredas!
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
Sus propias iniquidades prenderán al impío, y con las cuerdas de su pecado será detenido.
23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
El morirá por no haberse sometido al castigo; y por la grandeza de su locura, errará.

< Príslovia 5 >