Príslovia 5
1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
Hijo mío, atiende a mi sabiduría, E inclina tu oído a mi entendimiento,
2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
Para que guardes discreción Y tus labios conserven conocimiento.
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
Porque los labios de la mujer inmoral destilan miel, Y su paladar es más suave que el aceite.
4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Pero su propósito es amargo como el ajenjo Y agudo como espada de dos filos.
Sus pies descienden a la muerte. Sus pasos se precipitan al Seol. (Sheol h7585)
6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
No considera el camino de la vida. Sus sendas son inestables, pero ella no lo sabe.
7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
Ahora, pues, hijos, escúchenme. No se aparten de las palabras de mi boca:
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Aleja de ella tu camino. No te acerques a la puerta de su casa
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
No sea que des a otros tu vigor, Y tus años al cruel.
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
No sea que los extraños se llenen de tus fuerzas, Y tu esfuerzo se quede en casa ajena.
11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
Gemirás cuando te llegue el desenlace, Y se consuma la carne de tu cuerpo.
12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
Entonces dirás: ¡Cómo aborrecí la corrección, Y mi corazón menospreció la reprensión!
13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
¡No hice caso a la voz de mis maestros, Ni presté oído a mis instructores!
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
Casi en la cima de todo mal estuve En medio de la asamblea y de la congregación.
15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Bebe el agua de tu propia cisterna, Y el agua fresca de tu propio pozo.
16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
¿Se derramarán afuera tus manantiales, Tus corrientes de aguas por las plazas?
17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
¡Sean solamente tuyos, Y no de extraños contigo!
18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Sea bendito tu manantial Y regocíjate con la esposa de tu juventud,
19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
Como hermosa venada o graciosa gacela, Sus pechos te satisfagan en todo tiempo, Y recréate siempre con su amor.
20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
¿Por qué, hijo mío, estarás apasionado con mujer ajena, Y abrazarás el seno de una extraña?
21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
Porque los caminos del hombre están ante los ojos de Yavé. Él observa todas sus sendas.
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
En su propia iniquidad quedará atrapado el inicuo. Será atado con las cuerdas de su propio pecado.
23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
Morirá por falta de corrección, Extraviado en la inmensidad de su locura.
