< Príslovia 5 >

1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
[Fili mi, attende ad sapientiam meam, et prudentiæ meæ inclina aurem tuam:
2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
ut custodias cogitationes, et disciplinam labia tua conservent. Ne attendas fallaciæ mulieris;
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
favus enim distillans labia meretricis, et nitidius oleo guttur ejus:
4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
novissima autem illius amara quasi absinthium, et acuta quasi gladius biceps.
5 Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)
Pedes ejus descendunt in mortem, et ad inferos gressus illius penetrant. (Sheol h7585)
6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
Per semitam vitæ non ambulant; vagi sunt gressus ejus et investigabiles.
7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
Nunc ergo fili mi, audi me, et ne recedas a verbis oris mei.
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Longe fac ab ea viam tuam, et ne appropinques foribus domus ejus.
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
Ne des alienis honorem tuum, et annos tuos crudeli:
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
ne forte implentur extranei viribus tuis, et labores tui sint in domo aliena,
11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
et gemas in novissimis, quando consumpseris carnes tuas et corpus tuum, et dicas:
12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
Cur detestatus sum disciplinam, et increpationibus non acquievit cor meum,
13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
nec audivi vocem docentium me, et magistris non inclinavi aurem meam?
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
pene fui in omni malo, in medio ecclesiæ et synagogæ.
15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Bibe aquam de cisterna tua, et fluenta putei tui;
16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
deriventur fontes tui foras, et in plateis aquas tuas divide.
17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
Habeto eas solus, nec sint alieni participes tui.
18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Sit vena tua benedicta, et lætare cum muliere adolescentiæ tuæ.
19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
Cerva carissima, et gratissimus hinnulus: ubera ejus inebrient te in omni tempore; in amore ejus delectare jugiter.
20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
Quare seduceris, fili mi, ab aliena, et foveris in sinu alterius?
21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
Respicit Dominus vias hominis, et omnes gressus ejus considerat.
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
Iniquitates suas capiunt impium, et funibus peccatorum suorum constringitur.
23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
Ipse morietur, quia non habuit disciplinam, et in multitudine stultitiæ suæ decipietur.]

< Príslovia 5 >