Príslovia 5
1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
Mein Sohn, merke auf meine Weisheit und neige dein Ohr meiner Belehrung zu;
2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
daß du Vorsicht übest und deine Lippen Erkenntnis bewahren.
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
Denn von Honig triefen die Lippen der Fremden, und glätter als Öl ist ihr Gaumen;
4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
aber zuletzt ist sie bitter wie Wermut, scharf wie ein zweischneidig Schwert;
ihre Füße laufen zum Tod, ihre Schritte streben dem Totenreich zu; (Sheol h7585)
6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
den Pfad des Lebens erwägt sie nicht einmal; sie geht eine unsichere Bahn, die sie selbst nicht kennt.
7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
Und nun, ihr Söhne, höret mir zu und weichet nicht von den Reden meines Mundes!
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Bleibe fern von dem Weg, der zu ihr führt, und nähere dich nicht der Tür ihres Hauses!
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
Daß du nicht Fremden deine Ehre opferst und deine Jahre dem Grausamen;
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
daß sich nicht Fremde von deinem Vermögen sättigen und du dich nicht abmühen müssest für eines andern Haus,
11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
also daß, wenn dir dann Leib und Fleisch hinschwindet, du zuletzt seufzen und sagen müssest:
12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
Warum habe ich doch die Zucht gehaßt, warum hat mein Herz die Zurechtweisung verachtet?
13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
Ich habe nicht gehört auf die Stimme meiner Lehrer und meinen Lehrmeistern kein Gehör geschenkt!
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
Fast wäre ich gänzlich ins Unglück geraten, inmitten der Versammlung und der Gemeinde!
15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Trinke Wasser aus deinem Born und Ströme aus deinem Brunnen!
16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
Sollen deine Quellen sich auf die Straße ergießen, deine Wasserbäche auf die Plätze?
17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
Sie sollen dir allein gehören und keinem Fremden neben dir!
18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Dein Born sei gesegnet, und freue dich des Weibes deiner Jugend!
19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
Die liebliche Hindin, die anmutige Gemse, möge dich ihr Busen allezeit ergötzen, mögest du dich an ihrer Liebe stets berauschen!
20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
Warum aber, mein Sohn, wolltest du dich an einer andern vergehen und den Busen einer Fremden umarmen?
21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
Denn eines jeglichen Wege liegen klar vor den Augen des HERRN, und er achtet auf alle seine Pfade!
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
Den Gottlosen nehmen seine eigenen Missetaten gefangen, und von den Stricken seiner Sünde wird er festgehalten.
23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
Er stirbt an Zuchtlosigkeit, und infolge seiner großen Torheit taumelt er dahin.
