Príslovia 5
1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
Mein Sohn, merke auf meine Weisheit, neige dein Ohr zu meiner Einsicht,
2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
um Besonnenheit zu beobachten, und damit deine Lippen Erkenntnis bewahren.
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
Denn Honigseim träufeln die Lippen der Fremden, und glatter als Öl ist ihr Gaumen;
4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
aber ihr Letztes ist bitter wie Wermut, scharf wie ein zweischneidiges Schwert.
Ihre Füße steigen hinab zum Tode, an dem Scheol haften ihre Schritte. (Sheol h7585)
6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
Damit sie nicht den Weg des Lebens einschlage, schweifen ihre Bahnen, ohne daß sie es weiß.
7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
Nun denn, ihr Söhne, höret auf mich, und weichet nicht ab von den Worten meines Mundes!
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Halte fern von ihr deinen Weg, und nahe nicht zu der Tür ihres Hauses:
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
damit du nicht anderen deine Blüte gebest, und deine Jahre dem Grausamen;
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
damit nicht Fremde sich sättigen an deinem Vermögen, und dein mühsam Erworbenes nicht komme in eines Ausländers Haus;
11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
und du nicht stöhnest bei deinem Ende, wenn dein Fleisch und dein Leib dahinschwinden, und sagest:
12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
Wie habe ich die Unterweisung gehaßt, und mein Herz hat die Zucht verschmäht!
13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
Und ich habe nicht gehört auf die Stimme meiner Unterweiser, und mein Ohr nicht zugeneigt meinen Lehrern.
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
Wenig fehlte, so wäre ich in allem Bösen gewesen, inmitten der Versammlung und der Gemeinde.
15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Trinke Wasser aus deiner Cisterne und Fließendes aus deinem Brunnen.
16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
Mögen nach außen sich ergießen deine Quellen, deine Wasserbäche auf die Straßen.
17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
Dir allein sollen sie gehören, und nicht Fremden mit dir.
18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Deine Quelle sei gesegnet, und erfreue dich an dem Weibe deiner Jugend;
19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
die liebliche Hindin und anmutige Gemse-ihre Brüste mögen dich berauschen zu aller Zeit, taumle stets in ihrer Liebe.
20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
Und warum solltest du, mein Sohn, an einer Fremden taumeln, und den Busen einer Fremden [Eig. Ausländerin] umarmen? -
21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
Denn vor den Augen Jehovas sind eines jeden Wege, und alle seine Geleise wägt er ab. [O. bahnt er]
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
Die eigenen Missetaten werden ihn, den Gesetzlosen, fangen, und in seiner Sünde Banden wird er festgehalten werden.
23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
Sterben wird er, weil ihm Zucht mangelt, und in der Größe seiner Torheit wird er dahintaumeln.
