< Príslovia 5 >

1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
Mon fils, sois attentif à ma sagesse, et à ma prudence incline ton oreille,
2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
Afin que tu veilles sur tes pensées, et que tes lèvres conservent la discipline. Prends garde à l’artifice fallacieux de la femme;
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
Car c’est un rayon distillant le miel, que les lèvres d’une prostituée, et plus brillant que l’huile est son gosier;
4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Mais ses derniers moments sont amers comme l’absinthe, et perçants comme un glaive à deux tranchants.
5 Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)
Ses pieds descendent à la mort, et jusqu’aux enfers ses pas pénètrent. (Sheol h7585)
6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
Ils ne marchent point par le sentier de la vie: ses pas sont incertains, et on ne peut les découvrir.
7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
Maintenant donc, mon fils, écoute-moi, et ne t’écarte pas des paroles de ma bouche.
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Eloigne d’elle ta voie, et ne t’approche pas de la porte de sa maison.
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
Ne donne pas à des étrangers ton honneur, et tes années à un cruel vengeur,
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
De peur que des étrangers ne soient comblés de tes biens, et que tes travaux n’aillent dans la maison d’un autre,
11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
Et que tu ne gémisses à la fin, quand tu auras consumé tes chairs et ton corps; et que tu ne dises:
12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
D’où vient que j’ai déteste la discipline, et qu’aux remontrances n’a pas acquiescé mon cœur,
13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
Et que je n’ai pas écouté la voix de ceux qui m’instruisaient, et qu’à mes maîtres je n’ai pas incliné mon oreille?
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
J’ai été presque dans toute sorte de maux au milieu de l’assemblée et de la réunion.
15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Bois de l’eau de ta citerne, et de l’eau vive de ton puits:
16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
Que les cours de tes fontaines soient dirigés au dehors; et dans les rues partage tes eaux.
17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
Possède-les seul, et que des étrangers n’y aient point de part avec toi.
18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Que ta source soit bénie; et réjouis-toi avec la femme de ta jeunesse;
19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
Qu’elle te soit une biche très chère, un très agréable faon; que ses charmes t’enivrent en tout temps; et que dans son amour soit toujours ta joie.
20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
Pourquoi, mon fils, seras-tu séduit par une étrangère, et reposeras-tu dans le sein d’une autre?
21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
Le Seigneur regarde les voies de l’homme, et il considère tous ses pas.
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
Ses iniquités saisissent l’impie, et par les liens de ses propres péchés, il est enchaîné.
23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
Il mourra, parce qu’il n’a pas eu de discipline, et c’est par l’excès de sa folie qu’il sera trompé.

< Príslovia 5 >