Príslovia 5
1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
Mon fils, sois attentif à ma sagesse, et prête l’oreille à mon intelligence,
2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
afin que tu conserves la réflexion, et que tes lèvres gardent la science.
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
Car les lèvres de l’étrangère distillent le miel, et son palais est plus doux que l’huile.
4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Mais à la fin elle est amère comme l’absinthe, aiguë comme un glaive à deux tranchants.
Ses pieds descendent vers la mort, ses pas vont droit au schéol. (Sheol h7585)
6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
Elle ne considère pas le chemin de la vie, ses pas s’en vont incertains elle ne sait où.
7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
Et maintenant, mes fils, écoutez-moi, et ne vous écartez pas des paroles de ma bouche.
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Eloigne d’auprès d’elle ton chemin, ne t’approche pas de la porte de sa maison,
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
de peur que tu ne livres à d’autres la fleur de ta jeunesse, et tes années au tyran cruel;
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
de peur que des étrangers ne se rassasient de tes biens, et que le fruit de ton travail ne passe dans la maison d’autrui;
11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
de peur que tu ne gémisses à la fin, quand ta chair et ton corps seront consumés,
12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
et que tu ne dises: Comment donc ai-je pu haïr la correction, et comment mon cœur a-t-il dédaigné la réprimande?
13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
Comment ai-je pu ne pas écouter la voix de mes maîtres, ne pas prêter l’oreille à ceux qui m’instruisaient?
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
J’ai failli en venir au comble du malheur, au milieu du peuple et de l’assemblée.
15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Bois l’eau de ta citerne, les ruisseaux qui sortent de ton puits.
16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
Que tes sources se répandent au dehors, que tes ruisseaux coulent sur les places publiques!
17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
Qu’ils soient pour toi seul, et non pour des étrangers avec toi!
18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Que ta source soit bénie, et mets ta joie dans la femme de ta jeunesse.
19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
Biche charmante, gracieuse gazelle, — que ses charmes t’enivrent en tout temps, sois toujours épris de son amour!
20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
Pourquoi, mon fils, t’éprendrais-tu d’une étrangère, et embrasserais-tu le sein d’une inconnue?
21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
Car devant les yeux de Yahweh sont les voies de l’homme, il considère tous ses sentiers.
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
Le méchant est pris dans ses propres iniquités, il est saisi par les liens de son péché.
23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
Il mourra faute de correction, il sera trompé par l’excès de sa folie.
