Príslovia 5
1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
My son, attend unto my wisdom, and bow your ear to my understanding:
2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
That you may regard discretion, and that your lips may keep knowledge.
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
For the lips of a strange woman drop as an honeycomb, and her mouth is smoother than oil:
4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
But her end is bitter as wormwood, sharp as a two-edged sword.
Her feet go down to death; her steps take hold on hell. (Sheol h7585)
6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
Lest you should ponder the path of life, her ways are moveable, that you can not know them.
7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
Hear me now therefore, O all of you children, and depart not from the words of my mouth.
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Remove your way far from her, and come not nigh the door of her house:
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
Lest you give your honour unto others, and your years unto the cruel:
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
Lest strangers be filled with your wealth; and your labours be in the house of a stranger;
11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
And you mourn at the last, when your flesh and your body are consumed,
12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
And say, How have I hated instruction, and my heart despised reproof;
13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
And have not obeyed the voice of my teachers, nor inclined mine ear to them that instructed me!
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
I was almost in all evil in the midst of the congregation and assembly.
15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Drink waters out of your own cistern, and running waters out of your own well.
16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
Let your fountains be dispersed abroad, and rivers of waters in the streets.
17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
Let them be only your own, and not strangers' with you.
18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Let your fountain be blessed: and rejoice with the wife of your youth.
19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
Let her be as the loving hind and pleasant roe; let her breasts satisfy you at all times; and be you ravished always with her love.
20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
And why will you, my son, be ravished with a strange woman, and embrace the bosom of a stranger?
21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
For the ways of man are before the eyes of the LORD, and he ponders all his activities.
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
His own iniquities shall take the wicked himself, and he shall be held with the cords of his sins.
23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
He shall die without instruction; and in the greatness of his folly he shall go astray.
