Príslovia 4
1 Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
Høyr etter, born, når far dykkar tuktar, og gjev gaum, so kann de læra å skyna!
2 Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
For eg gjev dykk ein lærdom god; gakk ikkje frå mi upplæring!
3 Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
For eg var og barn for far min, og mor sin einaste veslegut.
4 On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
Då lærde han meg og sagde til meg: «Lat hjarta ditt hanga ved mine ord, tak vare på mine bod, so skal du liva.
5 Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
Kjøp deg visdom, kjøp deg vit, Gløym ei, vik ei burt frå ordi eg segjer!
6 Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
Gakk ei frå visdomen, so skal han vakta deg, elska han, so skal han vara deg.
7 Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
Upphavet til visdom er: Kjøp deg visdom! Og kjøp deg vit for all di eiga!
8 Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
Set han høgt, so skal han upphøgja deg, han fører deg til æra når du tek han i fang.
9 Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
Han set på ditt hovud ein yndeleg krans, ei kruna so fager han gjev deg.»
10 Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
Høyr, min son, og tak imot mine ord, so vert dine livs-år mange.
11 Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
Eg viser deg visdoms veg, eg fører deg fram på beine stigar.
12 Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
Når du gjeng, skal du stiga fritt, når du spring, skal du ikkje snåva.
13 Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
Haldt fast på agen, slepp han ikkje, tak vare på han, for han er ditt liv.
14 Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
På gudlause-stig må du ikkje koma, ei fara den vegen dei vonde fer.
15 Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
Lat han vera, gakk ikkje på han, vik frå han og kom deg undan!
16 Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
For dei søv ikkje, fær dei’kje synda, dei misser svevnen, fær dei ikkje folk til å falla.
17 Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
Gudløysa er det brødet dei et og vald er den vinen dei drikk.
18 Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
Men den stigen rettferdige gjeng, er som morgonglima som ljosnar og ljosnar til dagen renn.
19 Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
Den vegen dei ugudlege gjeng, er som kolmyrkret, dei veit ikkje kva dei snåvar i.
20 Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
Son min, agta på ordi mine, vend ditt øyra til det eg segjer!
21 Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
Lat dei ikkje vika frå augo dine, vara dei djupt i hjarta!
22 Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
For det er liv for kvar som finn det, og lækjing for heile hans likam.
23 Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
Framfor alt som du vaktar, tak vare på hjarta, for livet gjeng ut frå det.
24 Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
Haldt svik med munnen ifrå deg, og burt med falske lippor!
25 Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
Lat augo dine sjå beint fram, og augnekasti skoda ende fram for deg!
26 Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
Jamna stigen for din fot, og lat alle dine vegar vera støde.
27 Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.
Vik ei til høgre eller vinstre, vend foten ifrå det vonde!
