Príslovia 4
1 Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
Hør, mine barn, på en fars tilrettevisning og gi akt, så I kan lære klokskap!
2 Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
For en god lærdom gir jeg eder; mine bud må I ikke forlate.
3 Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
For da jeg var sønn hjemme hos min far, da jeg var liten og min mors eneste barn,
4 On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
da lærte han mig og sa til mig: La ditt hjerte holde fast ved mine ord, bevar mine bud, så skal du leve.
5 Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
Kjøp visdom, kjøp forstand, glem ikke og vik ikke fra min munns ord!
6 Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
Forlat den ikke, så skal den vokte dig; elsk den, så skal den være ditt vern.
7 Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
Begynnelsen til visdom er: Kjøp visdom, ja, kjøp forstand for alt ditt gods!
8 Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
Ophøi den, så skal den ophøie dig; den skal gjøre dig ære, når du favner den.
9 Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
Den skal sette en fager krans på ditt hode; den skal rekke dig en herlig krone.
10 Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
Hør, min sønn, og ta imot mine ord, så skal dine leveår bli mange.
11 Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
Om visdoms vei lærer jeg dig, jeg leder dig på rettvishets stier.
12 Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
Når du går, skal intet hindre dine skritt, og når du løper, skal du ikke snuble.
13 Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
Hold fast ved min tilrettevisning, slipp den ikke! Bevar den, for den er ditt liv.
14 Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
På de ugudeliges sti må du ikke komme og ikke følge de ondes vei.
15 Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
Sky den, følg den ikke, vik fra den og gå forbi!
16 Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
For de får ikke sove uten de har gjort noget ondt, og søvnen tas fra dem om de ikke har ført nogen til fall.
17 Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
For de eter ugudelighets brød og drikker voldsgjernings vin.
18 Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
Men de rettferdiges sti er lik et strålende lys, som blir klarere og klarere til det er høilys dag.
19 Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
De ugudeliges vei er som det dype mørke; de vet ikke hvad de snubler over.
20 Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
Min sønn! Akt på mine ord, bøi ditt øre til min tale!
21 Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
La dem ikke vike fra dine øine, bevar dem dypt i ditt hjerte!
22 Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
For de er liv for hver den som finner dem, og lægedom for hele hans legeme.
23 Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
Bevar ditt hjerte fremfor alt det som bevares; for livet utgår fra det.
24 Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
Hold dig fra svikefulle ord, og la falske leber være langt fra dig!
25 Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
La dine øine se bent frem og dine øielokk vende rett frem for dig!
26 Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
Gjør din fots sti jevn, og la alle dine veier være rette!
27 Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.
Bøi ikke av til høire eller til venstre, vend din fot fra det onde!
