Príslovia 4
1 Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
Hører, I Sønner! en Faders Undervisning og giver Agt for at faa Forstand;
2 Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
thi jeg har givet eder en god Lærdom; forlader ikke min Lov!
3 Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
Thi jeg var min Faders Søn, min Moders ømme og eneste Barn.
4 On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
Og han lærte mig og sagde til mig: Lad dit Hjerte holde fast ved mit Ord, bevar mine Bud, saa skal du leve.
5 Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
Køb Visdom, køb Forstand, glem ikke og vig ikke fra min Munds Ord.
6 Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
Forlad den ikke, saa skal den bevare dig, elsk den, saa skal den bevogte dig.
7 Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
Visdommens Begyndelse er: Køb Visdom, og for al din Ejendom køb Forstand!
8 Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
Ophøj den, saa skal den ophøje dig, naar du tager den i Favn, saa skal den ære dig.
9 Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
Den skal sætte en yndig Krans paa dit Hoved, den skal give dig en dejlig Krone.
10 Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
Hør, min Søn! og tag imod mine Ord, saa skulle dine Leveaar blive mange.
11 Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
Jeg underviser dig om Visdoms Vej, jeg leder dig paa jævne Stier.
12 Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
Naar du gaar, skal din Gang ikke blive trang, og naar du løber, skal du ikke støde dig.
13 Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
Hold fast ved Undervisning, lad den ikke fare, bevar den; thi den er dit Liv.
14 Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
Kom ikke paa de ugudeliges Sti, og gak ikke frem paa de ondes Vej!
15 Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
Lad den ligge, gak ikke frem paa den, vig fra den og gak forbi!
16 Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
Thi de sove ikke, naar de ikke have gjort ilde; og deres Søvn flyr fra dem, naar de ikke have bragt nogen til Fald.
17 Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
Thi de æde Ugudeligheds Brød og drikke Uretfærdigheds Vin.
18 Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
Og de retfærdiges Sti er som et skinnende Lys, der bliver klarere og klarere indtil Middag.
19 Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
De ugudeliges Vej er som Mørket, de vide ikke, hvorpaa de skulle støde sig.
20 Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
Min Søn! giv Agt paa mine Ord, bøj dit Øre til min Tale.
21 Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
Lad dem ikke vige fra dine Øjne, bevar dem i dit Hjerte!
22 Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
Thi de ere Liv for hver den, som finder dem, og Lægedom for hans hele Legeme.
23 Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
Bevar dit Hjerte fremfor alt det, der forvares; thi fra det udgaar Livet.
24 Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
Hold dig fri for Munds Vanartighed, og lad Læbers Forvendthed være langt fra dig!
25 Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
Lad dine Øjne se ligefrem, og lad dine Øjenlaage være ret frem for dig!
26 Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
Overvej vel din Fods Sti, og alle dine Veje skulle faa Fasthed.
27 Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.
Bøj ikke af til højre eller venstre, vend din Fod fra det onde!
