Príslovia 31
1 Slova proroctví Lemuele krále, kterýmž vyučovala jej matka jeho.
Ord av kong Lemuel, profetord som mor hans prenta inn i honom:
2 Co dím, synu můj, co, synu života mého? Co, řku, dím, synu slibů mých?
Kva skal eg segja, son min, ja kva, du mitt livs son, ja kva, du min lovnads-son?
3 Nedávej ženám síly své, ani cest svých těm, kteréž k zahynutí přivodí krále.
Gjev ikkje kvende di kraft, og far ikkje vegar som tynar kongar!
4 Ne králům, ó Lemueli, ne králům náleží píti víno, a ne pánům žádost nápoje opojného,
Ei sømer det seg, Lemuel, for kongar, ei kongar sømer det seg å drikka vin, og ei for hovdingar å spyrja etter rusdrykk.
5 Aby pije, nezapomněl na ustanovení, a nezměnil pře všech lidí ssoužených.
For drikk han, vil han gløyma kva som lov er, og venda retten fyre alle arminger.
6 Dejte nápoj opojný hynoucímu, a víno těm, kteříž jsou truchlivého ducha,
Lat han få rusdrykk som er åt å gå til grunns, og han få vin som gjeng med sorg i sjæli.
7 Ať se napije, a zapomene na chudobu svou, a na trápení své nezpomíná více.
At han kann drikka og si armod gløyma, og ikkje lenger minnast møda si.
8 Otevři ústa svá za němého, v při všech oddaných k smrti,
Lat upp din munn for mållaus mann, for alle deira sak som gjeng mot undergang!
9 Otevři, řku, ústa svá, suď spravedlivě, a veď při chudého a nuzného.
Lat upp din munn og rettvist døm, lat armingen og fatigmannen få sin rett!
10 Ženu statečnou kdo nalezne? Nebo daleko nad perly cena její.
Ei dugande kona, kven finn vel ei slik? Høgre stend ho i pris enn perlor.
11 Dověřuje se jí srdce muže jejího; nebo tu kořistí nebude nedostatku.
Mannsens hjarta lit på henne, og vinning vantar ikkje.
12 Dobře činí jemu a ne zle, po všecky dny života svého.
Ho gjer honom godt og inkje vondt alle sine livedagar.
13 Hledá pilně vlny a lnu, a dělá šťastně rukama svýma.
Ho syter for ull og lin, og henderne strævar med hugnad.
14 Jest podobná lodi kupecké, zdaleka přiváží pokrm svůj.
Ho er som kaupmanna-skip, langt burtantil fær ho si føda.
15 Kterážto velmi ráno vstávajíc, dává pokrm čeledi své, a podíl náležitý děvkám svým.
Og uppe er ho i otta, og gjev sin huslyd mat og etlar åt ternone ut.
16 Rozsuzuje pole, a ujímá je; z výdělku rukou svých štěpuje i vinici.
Ho stilar på ein åker og fær han, for det ho med henderne tener ho plantar ein vingard.
17 Přepasuje silou bedra svá, a zsiluje ramena svá.
Kraft ho bind seg til belte um livet og gjer sine armar sterke.
18 Zakouší, jak jest užitečné zaměstknání její; ani v noci nehasne svíce její.
Ho merkar at hushaldet hennar gjeng godt, då sloknar’kje lampa hennar um natti.
19 Rukama svýma sahá k kuželi, a prsty svými drží vřeteno.
Ho retter henderne ut etter rokken, og fingrarne tek til teinen.
20 Ruku svou otvírá chudému, a ruce své vztahuje k nuznému.
Ho opnar handi for armingen, retter ho ut til fatigmannen.
21 Nebojí se za čeled svou v čas sněhu; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní.
Ei ræddast ho snø for huset sitt, for alt hennar hus er klædt i skarlaks-ty.
22 Koberce dělá sobě z kmentu, a z zlatohlavu jest oděv její.
Ho gjer seg tæpe og klær seg i finaste lin og purpur.
23 Patrný jest v branách manžel její, když sedá s staršími země.
Hennar mann er kjend i portarne, der han sit til tings med dei fremste i landet.
24 Plátno drahé dělá, a prodává; též i pasy prodává kupci.
Linskjortor gjer ho og sel, og belte gjev ho til kramkaren.
25 Síla a krása oděv její, nestará se o časy potomní.
Kraft og vyrdnad er klædnaden hennar, og ho lær åt dagen som kjem.
26 Ústa svá otvírá k moudrosti, a naučení dobrotivosti v jazyku jejím.
Ho let upp munnen med visdom, mild upplæring ho gjev med si tunga.
27 Spatřuje obcování čeledi své, a chleba zahálky nejí.
Koss det gjeng i huset agtar ho på, og ei et ho brød i letingskap.
28 Povstanouce synové její, blahoslaví ji; manžel její také chválí ji,
Fram stig hennar søner og prisar ho sæl, og mannen syng henne lov:
29 Říkaje: Mnohé ženy statečně sobě počínaly, ty pak převyšuješ je všecky.
«Mange kvende stod høgt i dugleik, men du gjeng yver deim alle.»
30 Oklamavatelná jest příjemnost a marná krása; žena, kteráž se bojí Hospodina, tať chválena bude.
Vænleik er fals og fagerskap fåfengd; ei kona som ottast Herren, skal prisast.
31 Dejtež takové z ovoce rukou jejích, a nechať ji chválí v branách skutkové její.
Lat ho få det ho vann med henderne sine, og pris i portarne av sine verk.
