Príslovia 30
1 Slova Agura, syna Jáke. Sepsání řečí muže toho k Itielovi, k Itielovi a Uchalovi.
Massaiten Agur, Jakes Søns Ord. Manden siger: Træt har jeg slidt mig, Gud, træt har jeg slidt mig, Gud, jeg svandt hen;
2 Jistě žeť jsem hloupější nad jiné, tak že rozumnosti člověka obecného nemám,
thi jeg er for dum til at regnes for Mand, Mands Vid er ikke i mig;
3 Aniž jsem se naučil moudrosti, a umění svatých neumím.
Visdom lærte jeg ej, den Hellige lærte jeg ikke at kende.
4 Kdo vstoupil v nebe, i sstoupil? Kdo sebral vítr do hrstí svých? Kdo shrnul vody v roucho své? Kdo upevnil všecky končiny země? Které jméno jeho, a jaké jméno syna jeho, víš-li?
Hvo opsteg til Himlen og nedsteg igen, hvo samlede Vinden i sine Næver, hvo bandt Vandet i et Klæde, hvo greb fat om den vide Jord? Hvad er hans Navn og hans Søns Navn? Du kender det jo.
5 Všeliká výmluvnost Boží přečištěná jest; onť jest štít doufajících v něho.
Al Guds Tale er ren, han er Skjold for dem, der lider paa ham.
6 Nepřidávej k slovům jeho, aby tě nekáral, a byl bys ve lži postižen.
Læg intet til hans Ord, at han ikke skal stemple dig som Løgner.
7 Dvou věcí žádám od tebe, neoslýchejž mne, prvé než umru:
Tvende Ting har jeg bedet dig om, nægt mig dem ej, før jeg dør:
8 Marnost a slovo lživé vzdal ode mne, chudoby neb bohatství nedávej mi, živ mne pokrmem vedlé potřeby mé,
Hold Svig og Løgneord fra mig: giv mig hverken Armod eller Rigdom, men lad mig nyde mit tilmaalte Brød,
9 Abych snad nasycen jsa, tě nezapřel, a neřekl: Kdo jest Hospodin? a abych zchudna, nekradl, a nebral naprázdno jména Hospodina Boha svého.
at jeg ikke skal blive for mæt og fornægte og sige: »Hvo er HERREN?« eller blive for fattig og stjæle og volde min Guds Navn Men.
10 Nesoč na služebníka před pánem jeho, aťby nezlořečil, a ty abys nehřešil.
Bagtal ikke en Træl for hans Herre, at han ikke forbander dig, saa du maa bøde.
11 Jest pokolení, kteréž otci svému zlořečí, a matce své nedobrořečí.
Der findes en Slægt, som forbander sin Fader og ikke velsigner sin Moder,
12 Jest pokolení čisté samo u sebe, ačkoli od nečistot svých není obmyto.
en Slægt, der tykkes sig ren og dog ej har tvættet Snavset af sig,
13 Jest pokolení, jehož vysoké jsou oči, a víčka jeho jsou vyzdvižená.
en Slægt med de stolteste Øjne, hvis Blikke er fulde af Hovmod.
14 Jest pokolení, jehož zubové jsou mečové, a třenovní zubové jeho nožové, k zžírání chudých na zemi a nuzných na světě.
en Slægt, hvis Tænder er Sværd hvis Kæber er skarpe Knive, saa de æder de arme ud af Landet, de fattige ud af Menneskers Samfund.
15 Pijavice má dvě dcery říkající: Dej, dej. Tři věci nebývají nasyceny, anobrž čtyry, kteréž nikdy neřeknou: Dosti:
Blodiglen har to Døtre: Givhid, Givhid! Der er tre, som ikke kan mættes, fire, som aldrig faar nok:
Dødsriget og det golde Moderliv, Jorden, som aldrig mættes af Vand, og Ilden, som aldrig faar nok. (Sheol h7585)
17 Oko, kteréž se posmívá otci, a pohrdá poslušenstvím matky, vyklubí krkavci potoční, aneb snědí je orličata.
Den, som haaner sin Fader og spotter sin gamle Moder, hans Øje udhakker Bækkens Ravne, Ørneunger faar det til Æde.
18 Tři tyto věci skryty jsou přede mnou, nýbrž čtyry, kterýchž neznám:
Tre Ting undres jeg over, fire fatter jeg ikke:
19 Cesty orlice v povětří, cesty hada na skále, cesty lodí u prostřed moře, a cesty muže při panně.
Ørnens Vej paa Himlen, Slangens Vej paa Klipper, Skibets Vej paa Havet, Mandens Vej til den unge Kvinde.
20 Takováž jest cesta ženy cizoložné: Jí, a utře ústa svá, a dí: Nepáchala jsem nepravosti.
Saa er en Ægteskabsbryderskes Færd: Hun spiser og tørrer sig om Munden og siger: »Jeg har ikke gjort noget ondt!«
21 Pode třmi věcmi pohybuje se země, anobrž pod čtyřmi, jichž nemůž snésti:
Under tre Ting skælver et Land, fire kan det ikke bære:
22 Pod služebníkem, když kraluje, a bláznem, když se nasytí chleba;
En Træl, naar han gøres til Konge, en Nidding, naar han spiser sig mæt,
23 Pod omrzalou, když se vdá, a děvkou, když dědičkou bývá paní své.
en bortstødt Hustru, naar hun bliver gift, en Trælkvinde, naar hun arver sin Frue.
24 Čtyry tyto věci jsou malé na zemi, a však jsou moudřejší nad mudrce:
Fire paa Jorden er smaa, visere dog end Vismænd:
25 Mravenci, lid nesilný, kteříž však připravují v létě pokrm svůj;
Myrerne, de er et Folk uden Styrke, samler dog Føde om Somren;
26 Králíkové, lid nesilný, kteříž však stavějí v skále dům svůj;
Klippegrævlinger, et Folk uden Magt, bygger dog Bolig i Klipper;
27 Krále nemají kobylky, a však vycházejí po houfích všecky;
Græshopper, de har ej Konge, drager dog ud i Rad og Række;
28 Pavouk rukama dělá, a bývá na palácích královských.
Firbenet, det kan man gribe med Hænder, er dog i Kongers Paladser.
29 Tři tyto věci udatně vykračují, anobrž čtyry, kteréž zmužile chodí:
Tre skrider stateligt frem, fire har statelig Gang:
30 Lev nejsilnější mezi zvířaty, kterýž neustupuje před žádným;
Løven, Kongen blandt Dyrene, som ikke viger for nogen;
31 Přepásaný na bedrách kůň neb kozel, a král, proti němuž žádný nepovstává.
en sadlet Stridshest, en Buk, en Konge midt i sin Hær.
32 Jestliže jsi bláznil, vynášeje se, a myslil-lis zle, ruku na ústa polož.
Har du handlet som Daare i Overmod, tænker du ondt, da Haand for Mund!
33 Kdo tluče smetanu, stlouká máslo, a stiskání nosu vyvodí krev, tak popouzení k hněvu vyvodí svár.
Thi Tryk paa Mælk giver Ost, Tryk paa Næsen Blod og Tryk paa Vrede Trætte.
