Príslovia 3
1 Synu můj, na učení mé nezapomínej, ale přikázaní mých nechať ostříhá srdce tvé.
Son min, gløym ikkje læra mi! Lat hjarta varveitsla bodi mine!
2 Dlouhosti zajisté dnů, i let života i pokoje přidadí tobě.
For livetid lang og livs-år i mengd og velferd dei gjev deg i rikaste mål.
3 Milosrdenství a pravda nechť neopouštějí tě, přivaž je k hrdlu svému, napiš je na tabuli srdce svého,
Lat ei kjærleik og truskap vika frå deg, men bitt deim um halsen på deg, skriv deim på di hjartetavla!
4 A nalezneš milost a prospěch výborný před Bohem i lidmi.
Då vinn du ynde og fær godt vit for augo på Gud og menneskje.
5 Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej.
Lit på Herren av heile ditt hjarta men set ikkje lit til ditt vit!
6 Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé.
Tenk på honom i all di ferd! So jamnar han dine vegar.
7 Nebývej moudrý sám u sebe; boj se Hospodina, a odstup od zlého.
Ver ikkje vis i eigne augo, ottast Herren og vik frå det vonde.
8 Toť bude zdraví životu tvému, a rozvlažení kostem tvým.
Det vert til helsebot for holdet ditt, og kveik for beini dine.
9 Cti Hospodina z statku svého, a z nejpřednějších věcí všech úrod svých,
Æra Herren med eiga di og med fyrstegrøda av all di avling.
10 A naplněny budou stodoly tvé hojností, a presové tvoji mstem oplývati budou.
Då vert dine lødor rikleg fyllte, og safti renn yver i persorne dine.
11 Kázně Hospodinovy, synu můj, nezamítej, aniž sobě oškliv domlouvání jeho.
Son min, ei du vanvyrde Herrens age, og ver ikkje leid for hans refsing!
12 Nebo kohož miluje Hospodin, tresce, a to jako otec syna, jejž libuje.
For Herren agar den han elskar, som ein far med den son han hev kjær.
13 Blahoslavený člověk nalézající moudrost, a člověk vynášející opatrnost.
Sæl den mann som hev funne visdom, og den mann som vinn seg vit!
14 Lépeť jest zajisté těžeti jí, nežli těžeti stříbrem, anobrž nad výborné zlato užitek její.
For det er betre å kjøpa visdom enn sylv, og den vinning han gjev, er betre enn gull.
15 Dražší jest než drahé kamení, a všecky nejžádostivější věci tvé nevrovnají se jí.
Dyrare er han enn perlor, av alle dine skattar er ingen som han.
16 Dlouhost dnů v pravici její, a v levici její bohatství a sláva.
Langt liv hev han i høgre handi, og i vinstre rikdom og æra.
17 Cesty její cesty utěšené, a všecky stezky její pokojné.
Hans vegar er hugnads-vegar, og alle hans stigar er velferd.
18 Stromem života jest těm, kteříž jí dosahují, a kteříž ji mají, blahoslavení jsou.
Han er livsens tre for deim som grip han, og dei som held han fast, er sæle.
19 Hospodin moudrostí založil zemi, utvrdil nebesa opatrností.
Med visdom hev Herren grunnfest jordi, med vit hev han laga himmelen.
20 Uměním jeho propasti protrhují se, a oblakové vydávají rosu.
Ved hans kunnskap fossa vatnet or djupi, og frå skyerne dryp det dogg.
21 Synu můj, nechť neodcházejí ty věci od očí tvých, ostříhej zdravého naučení a prozřetelnosti.
Son min! Slepp ikkje augo av deim, tak vare på visdom og ettertanke!
22 I budeť to životem duši tvé, a ozdobou hrdlu tvému.
So skal dei vera liv for sjæli di og prydnad um halsen din.
23 Tehdy choditi budeš bezpečně cestou svou, a v nohu svou neurazíš se.
Då vandrar du trygt din veg og støyter ikkje din fot.
24 Když lehneš, nebudeš se strašiti, ale odpočívati budeš, a bude libý sen tvůj.
Når du legg deg, so kvekk du’kje upp, men du ligg og søv so godt.
25 Nelekneš se strachu náhlého, ani zpuštění bezbožníků, když přijde.
Du skal ikkje ottast for bråstøkk, eller uver som yver ugudlege kjem.
26 Nebo Hospodin bude doufání tvé, a ostříhati bude nohy tvé, abys nebyl lapen.
For Herren skal vera di tiltru, og han skal vara din fot frå snara.
27 Nezadržuj dobrodiní potřebujícím, když s to býti můžeš, abys je činil.
Haldt ei burte det gode frå deim som treng det, når det stend i di magt å gjeva det!
28 Neříkej bližnímu svému: Odejdi, potom navrať se, a zítrať dám, maje to u sebe.
Seg ikkje til grannen din: «Gakk og kom att! Eg skal gjeva deg i morgon» - når du hev det no!
29 Neukládej proti bližnímu svému zlého, kterýž s tebou dověrně bydlí.
Tenk ikkje på vondt mot grannen din, når han bur trygt hjå deg!
30 Nevaď se s člověkem bez příčiny, jestližeť neučinil zlého.
Trætta ikkje med nokon utan grunn, når han ei hev gjort deg vondt!
31 Nechtěj záviděti muži dráči, aniž zvoluj které cesty jeho.
Ovunda ikkje ein valdsmann, og vel ikkje nokon av alle hans vegar!
32 Nebo ohavností jest Hospodinu převrácenec, ale s upřímými tajemství jeho.
For den falske er ei gruv for Herren, men med ærlege hev han umgang.
33 Zlořečení Hospodinovo jest v domě bezbožníka, ale příbytku spravedlivých žehná:
Herrens forbanning er i huset hjå den gudlause, men heimen åt rettferdige velsignar han.
34 Poněvadž posměvačům on se posmívá, pokorným pak dává milost.
Gjeld det spottarar, so spottar han, men dei audmjuke gjev han nåde.
35 Slávu moudří dědičně obdrží, ale blázny hubí pohanění.
Vismenner erver æra, men dårer ber med seg skam til løn.
