Príslovia 3
1 Synu můj, na učení mé nezapomínej, ale přikázaní mých nechať ostříhá srdce tvé.
Min sønn! Glem ikke min lære og la ditt hjerte bevare mine bud!
2 Dlouhosti zajisté dnů, i let života i pokoje přidadí tobě.
For langt liv og mange leveår og fred skal de gi dig i rikt mål.
3 Milosrdenství a pravda nechť neopouštějí tě, přivaž je k hrdlu svému, napiš je na tabuli srdce svého,
La ikke kjærlighet og trofasthet vike fra dig, bind dem om din hals, skriv dem på ditt hjertes tavle!
4 A nalezneš milost a prospěch výborný před Bohem i lidmi.
Så skal du finne nåde og få god forstand i Guds og menneskers øine.
5 Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej.
Sett din lit til Herren av hele ditt hjerte, og stol ikke på din forstand!
6 Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé.
Tenk på ham på alle dine veier! Så skal han gjøre dine stier rette.
7 Nebývej moudrý sám u sebe; boj se Hospodina, a odstup od zlého.
Vær ikke vis i egne øine, frykt Herren og vik fra det onde!
8 Toť bude zdraví životu tvému, a rozvlažení kostem tvým.
Det skal være lægedom for din kropp og gi ny styrke til dine ben.
9 Cti Hospodina z statku svého, a z nejpřednějších věcí všech úrod svých,
Ær Herren med gaver av ditt gods og med førstegrøden av all din avling!
10 A naplněny budou stodoly tvé hojností, a presové tvoji mstem oplývati budou.
Så skal dine lader fylles med overflod og dine persekar flyte over av most.
11 Kázně Hospodinovy, synu můj, nezamítej, aniž sobě oškliv domlouvání jeho.
Min sønn! Forakt ikke Herrens tukt og vær ikke utålmodig når han refser dig!
12 Nebo kohož miluje Hospodin, tresce, a to jako otec syna, jejž libuje.
For den Herren elsker, ham refser han, som en far refser den sønn han har kjær.
13 Blahoslavený člověk nalézající moudrost, a člověk vynášející opatrnost.
Salig er det menneske som har funnet visdom, det menneske som vinner forstand;
14 Lépeť jest zajisté těžeti jí, nežli těžeti stříbrem, anobrž nad výborné zlato užitek její.
for det er bedre å vinne den enn å vinne sølv, og det utbytte den gir, er bedre enn gull.
15 Dražší jest než drahé kamení, a všecky nejžádostivější věci tvé nevrovnají se jí.
Den er kosteligere enn perler, og alle dine skatter kan ikke lignes med den.
16 Dlouhost dnů v pravici její, a v levici její bohatství a sláva.
Langt liv har den i sin høire hånd, rikdom og ære i sin venstre.
17 Cesty její cesty utěšené, a všecky stezky její pokojné.
Dens veier er fagre veier, og alle dens stier fører til lykke.
18 Stromem života jest těm, kteříž jí dosahují, a kteříž ji mají, blahoslavení jsou.
Den er et livsens tre for dem som griper den, og hver den som holder fast på den, må prises lykkelig.
19 Hospodin moudrostí založil zemi, utvrdil nebesa opatrností.
Herren grunnfestet jorden med visdom; han bygget himmelen med forstand.
20 Uměním jeho propasti protrhují se, a oblakové vydávají rosu.
Ved hans kunnskap vellet de dype vann frem, og ved den lar skyene dugg dryppe ned.
21 Synu můj, nechť neodcházejí ty věci od očí tvých, ostříhej zdravého naučení a prozřetelnosti.
Min sønn! La dem ikke vike fra dine øine, bevar visdom og klokskap!
22 I budeť to životem duši tvé, a ozdobou hrdlu tvému.
Så skal de være liv for din sjel og pryd for din hals.
23 Tehdy choditi budeš bezpečně cestou svou, a v nohu svou neurazíš se.
Da skal du vandre din vei trygt og ikke støte din fot.
24 Když lehneš, nebudeš se strašiti, ale odpočívati budeš, a bude libý sen tvůj.
Når du legger dig, skal du ikke frykte, og når du har lagt dig, skal din søvn være søt.
25 Nelekneš se strachu náhlého, ani zpuštění bezbožníků, když přijde.
Da trenger du ikke å være redd for uventet skrekk, eller for uværet når det kommer over de ugudelige!
26 Nebo Hospodin bude doufání tvé, a ostříhati bude nohy tvé, abys nebyl lapen.
For Herren skal være din tillit, og han skal bevare din fot fra å fanges.
27 Nezadržuj dobrodiní potřebujícím, když s to býti můžeš, abys je činil.
Nekt ikke de trengende din hjelp, når det står i din makt å gi den!
28 Neříkej bližnímu svému: Odejdi, potom navrať se, a zítrať dám, maje to u sebe.
Si ikke til din næste: Gå bort og kom igjen, jeg skal gi dig imorgen - når du kan gjøre det straks!
29 Neukládej proti bližnímu svému zlého, kterýž s tebou dověrně bydlí.
Legg ikke op onde råd mot din næste, når han kjenner sig trygg hos dig!
30 Nevaď se s člověkem bez příčiny, jestližeť neučinil zlého.
Trett ikke med et menneske uten årsak, når han ikke har gjort dig noget ondt!
31 Nechtěj záviděti muži dráči, aniž zvoluj které cesty jeho.
Misunn ikke en voldsmann, og velg ikke nogen av alle hans veier!
32 Nebo ohavností jest Hospodinu převrácenec, ale s upřímými tajemství jeho.
For en falsk mann er en vederstyggelighet for Herren, men med de opriktige har han fortrolig samfund.
33 Zlořečení Hospodinovo jest v domě bezbožníka, ale příbytku spravedlivých žehná:
Herrens forbannelse er over den ugudeliges hus, men de rettferdiges bolig velsigner han.
34 Poněvadž posměvačům on se posmívá, pokorným pak dává milost.
Spotterne spotter han, men de ydmyke gir han nåde.
35 Slávu moudří dědičně obdrží, ale blázny hubí pohanění.
De vise arver ære, men dårene får skam til lønn.
